Pouzdro, sešity, kružítko, pravítko, učebnice… vše pečlivě odškrtáno a rodič si může s úlevou pomyslet, že dítě je do školy dokonale připravené. Ale je to opravdu tak? Se školním režimem se nepojí jen pomůcky a plnění domácích úkolů, ale i věci mnohem méně viditelné. Ranní vstávání, odloučení od rodičů, zpřísnění režimu, který se o prázdninách rozvolnil. Nároky na dětskou psychiku mohou být na začátku školního roku velké. Na návrat do školy bychom tedy měli připravit nejen všechno vybavení, ale i dítě samotné.
Dva měsíce nekončícího víkendu. Vstávání podle chuti a nad trochou toho ponocování se občas taky mávne rukou s tím, že jsou přece prázdniny. Režim dítěte je během léta ve víru výletů, dovolených, pobytů u prarodičů a dalších aktivit často velmi nepravidelný a různorodý. Pak 1. září najednou přichází zlom a dítě se musí vrátit do lavice. Dny zase dostanou svůj stabilnější rytmus a tempo.
Nemusí to být špatně. Jistota a určitá míra řádu dávají dětem často pocit bezpečí. Proto mohou být ratolesti někdy na začátku prázdnin paradoxně podrážděnější. Vše je totiž najednou chaotičtější a svět ztratí své pevné body. Během dní a týdnů si ale dítě začne na divočejší každodennost (skýtající i řadu výhod) zvykat. Náhlý návrat řádu pak může být stresující. Jak tedy potomkům návrat do „šedivé reality“ školního roku usnadnit?
„Návrat do školy můžou děti pociťovat jako velkou změnu, zvláště po flexibilitě a svobodě, kterou nabízejí dlouhé letní prázdniny. Místo snahy nastolit školní rutinu přes noc je lepší začít pozvolna navozovat rytmus už během dní či týdnů před začátkem školy,“ vysvětluje pro Kupi britská rodičovská koučka Olivia Edwards.
Podobný přístup doporučuje i Americká pediatrická akademie, která nabádá začít s dřívějším ukládáním dětí ke spánku už týden až dva před koncem prázdnin. Zároveň zdůrazňuje důležitost spánku pro zdraví dětí a jejich výkony ve škole. Pomoci může i návrat či zavedení rituálů, jako je koupání, čištění zubů či čtení pohádky ve stejném pořadí a ve stejných časech. Dítě by si dostatečným odstupem před spánkem mělo i odpočinout od obrazovek a displejů.
„Postupné sjednocování režimu spánku se školním obdobím může pomoci, aby dítě nepociťovalo změnu tak radikálně a tělo i mozek se mohly přizpůsobit,“ doplňuje Olivia Edwards.
Pocit, že máme věci alespoň trochu ve svých rukou a máme na svůj život vliv, je z psychologického hlediska velmi důležitý. A to nejen u dospělých, ale i u dětí. Proto může dětem s navykáním a přijetím určité rutiny a životního rytmu pomoci, pokud jim dopřejete určitou možnost kontroly a rozhodování o sobě.
Samozřejmě to neznamená, že se dětí budete ptát, zda nebo kdy chtějí jít do školy. Můžete jim ale poskytnout jistou autonomii v rámci struktury, kterou stanovíte vy. „Nabídněte dítěti drobné volby a možnosti. Například: ‚Chceš se obléct před snídaní, nebo až po ní?‘ nebo ‚Které tričko si chceš obléknout?‘,“ navrhuje Olivia Edwards. „Stále udržujete hlavní hranice, ale dát dítěti určitou odpovědnost mu pomůže cítit se více zapojené a připravené na nadcházející změny.“
Někdy může být velkou překážkou prostý stesk po domově a po rodičích. Týká se to často dětí v mateřské školce nebo prvňáčků ve škole, ale loučení mohou hůře snášet i některé již starší a školou protřelejší děti. Zvláště po prázdninách bohatých na společné chvíle a zážitky.
„Pokud vaše dítě zvládá odloučení či přechody zvlášť obtížně, zamyslete se nad způsoby, jak s ním udržet pocit spojení, i když nejste fyzicky spolu,“ radí Olivia Edwards. „Můžete si třeba na dlaně nakreslit stejné malé srdíčko, vybrat si samolepku anebo vytvořit pro dítě kapesní objetí, které může nosit během dne.“
Kapesní objetí (pocket hug) u nás není příliš známá záležitost, ale například v řadě západních zemí je to docela populární koncept. Jde o drobný upomínkový předmět vyjadřující lásku a podporu, který může mít dítě při sobě. Oblíbená jsou například textilní háčkovaná srdíčka. „Kdykoli se na něj dítě podívá, může si na vás vzpomenout, že jste stále spojeni a máte ho rádi, i když jste od sebe.“
Olivia Edwards taky doporučuje vyhnout se nekritické idealizaci a povzbuzování či slibům, že ve škole bude všechno super. Místo toho doporučuje uznávat jak vzrušení a příjemné aspekty, tak i některé těžší pocity. Zvláště když vidíte, že dítě nadšením zrovna nehýří. Můžete ho pak podpořit například slovy: Vím, že jsi nervózní a začátek školy může být docela složitý, ale to zvládneme.
„To vašemu dítěti dává vědět, že jeho pocity vnímáte a respektujete a neberete je jako něco nežádoucího, co je třeba potlačit,“ vysvětluje Olivia Edwards. „A pamatujte, že nástup do školy nemusí být těžký jen pro vaše dítě. I rodiče mohou prožívat starosti, očekávání a nejistotu. Chvíli si všímat vlastních pocitů a snažit se o jejich přijetí a regulaci může mít skutečný dopad, protože děti u nás často hledají signály bezpečí a jistoty. Cílem není, aby byl přechod zcela bez emocí. Jde o to dát dítěti dostatek předvídatelnosti, pocit spojení, možnost výběru a emocionální bezpečí, aby vědělo, že se s těmito pocity nemusí vyrovnávat samo.“
Zdroje: rodičovská koučka Olivia Edwards pro Kupi.cz