Gerrit Jan Heijn, vnuk zakladatele nizozemské supermarketové značky Albert Heijn a viceprezident skupiny Ahold, zmizel v září 1987 před svým domem. Rodina potom měsíce věřila, že za jeho propuštění platí výkupné. Pachatel ho však zavraždil už v den únosu.
Ve středu 9. září 1987 ráno vyjel Gerrit Jan Heijn z garáže své vily v Bloemendaalu nedaleko Amsterodamu. Ještě vystoupil, aby zavřel vrata. V tu chvíli k němu přiběhl muž se zbraní a donutil ho nastoupit do auta.
Heijn už se domů nevrátil. Nizozemsko tehdy znalo jeho příjmení stejně dobře jako lidé v Česku názvy největších supermarketů. Byl vnukem zakladatele značky Albert Heijn, z níž postupně vyrostla obchodní skupina Ahold, a v době únosu působil jako její viceprezident.
Případ začal jako únos bohatého podnikatele pro výkupné. Až po sedmi měsících se ukázalo, že rodina vyjednávala s mužem, který oběť zabil už první den a celou dobu jen udržoval iluzi, že je stále naživu.
Značka Albert Heijn začala v roce 1887 jako malý rodinný obchod v nizozemském Oostzaanu. Dnes je součástí skupiny Ahold Delhaize, jež provozuje supermarkety, e-shopy i další obchodní značky v Evropě a USA. Historii značky od prvního obchodu popisuje přímo Ahold Delhaize.
Gerrit Jan Heijn nebyl jen dědicem slavného jména. Spolu se starším bratrem Albertem patřil k lidem, kteří firmu v druhé polovině 20. století rozvíjeli. Dobový článek Los Angeles Times ho označuje za viceprezidenta Aholdu, tehdy vlastníka největší nizozemské sítě supermarketů.
Právě jeho jméno, rodinné zázemí a představa, že rodina dokáže zaplatit výkupné, z něj udělaly terč. Nizozemsko v 80. letech zažilo několik únosů prominentních lidí, tento však přerostl v jeden z nejsledovanějších kriminálních případů v historii země.
Pachatelem byl Ferdi Elsas, nezaměstnaný inženýr. Podle rekonstrukce nizozemské veřejnoprávní stanice BNNVARA přinutil Heijna po únosu řídit a strávil s ním celý den v autě. Večer ho v lesích u Renkumu zastřelil. Průběh únosu a pozdější vyšetřování shrnuje BNNVARA.
Pro rodinu ale tato skutečnost zůstala dlouhé měsíce skrytá. Elsas měl připravené dopisy i nahrávky, které měly vzbudit dojem, že Heijn žije a čeká na záchranu. Ve zprávách žádal zhruba osm milionů guldenů.
Heijnovi blízcí se pokoušeli získat skutečný důkaz, že je naživu. Prostřednictvím novin zveřejňovali zakódované vzkazy s otázkami, na které mohl znát odpověď jen Gerrit Jan Heijn. Přímého kontaktu se ale nedočkali.
Místo něj přišel balíček s Heijnovými brýlemi a částí jeho malíčku. Únosce tvrdil, že jde o trest za nedostatečnou spolupráci rodiny. Ve skutečnosti šlo o promyšlený způsob, jak vydírání prodloužit.
Rodina nakonec výkupné zaplatila. Peníze však nepřinesly žádnou informaci o tom, kde se Heijn nachází. Jeho manželka Hank Heijnová proto na konci roku 1987 vystoupila v televizi a žádala únosce alespoň o potvrzení, že její muž žije.
Naděje postupně slábla. Nizozemský web MAX Vandaag připomíná, že po posledních instrukcích k předání výkupného už rodina žádnou další zprávu nedostala. Policie i veřejnost přitom ještě nevěděly, že je Heijn mrtvý od prvního dne.
Tím se případ lišil od únosu Freddyho Heinekena z roku 1983. Šéf pivovaru byl po třech týdnech zachráněn živý. V případu Gerrita Jana Heijna výkupné nepředstavovalo cestu k osvobození, ale cenu za několik měsíců falešné naděje.
Ferdi Elsas se nakonec prozradil sám. Když začal utrácet část výkupného, dostal se do hledáčku policie. Podle BNNVARA ho vyšetřovatelé začali sledovat poté, co část peněz použil v obchodě s alkoholem.
Dne 6. dubna 1988, tedy 211 dní po únosu, policie Elsase zatkla. Při výslechu se přiznal a navedl vyšetřovatele k místu, kde Heijnovo tělo ukryl v lesích u Renkumu.
Teprve tehdy se rodina definitivně dozvěděla, že muž, za jehož propuštění zaplatila miliony, byl zavražděn už v září. O nalezení těla a zaplaceném výkupném informovaly v dubnu 1988 také noviny Los Angeles Times.
Odvolací soud v Amsterodamu odsoudil Elsase v prosinci 1988 za únos, vydírání a vraždu k 20 letům vězení. Soud mu zároveň uložil nizozemské ochranné opatření TBS, tedy režim zabezpečené psychiatrické péče určený pro pachatele, u nichž soud vidí zvýšené riziko opakování trestné činnosti.
Dobový rozsudek zaznamenal francouzský deník Le Monde. Elsas byl z výkonu trestu a následné péče propuštěn v roce 2001. Zemřel v roce 2009 po dopravní nehodě.
Případ je tak právně uzavřený. Nešlo o neodhalenou skupinu únosců ani o mafiánské spiknutí, jaké policie zpočátku prověřovala. Za únosem, vydíráním i vraždou stál jeden odsouzený pachatel.
Případem se volně inspiroval americký thriller The Clearing z roku 2004, v němž hráli Robert Redford, Helen Mirren a Willem Dafoe. Film není dokumentem ani přesnou rekonstrukcí; mění prostředí, jména i vztahy postav. Základní motiv ale zůstává stejný: únosce požaduje peníze za člověka, kterého už dávno zabil. Souvislost filmu s únosem Gerrita Jana Heijna připomíná americký deník TribLIVE.
Smrt Gerrita Jana Heijna zůstává jedním z nejtemnějších příběhů spojených s velkými značkami a nakupováním. Za logem supermarketu, který dnes denně navštěvují miliony Nizozemců, stojí i příběh rodiny, jež zaplatila výkupné, ale nedokázala zachránit svého blízkého.
Zdroje: Ahold Delhaize, BNNVARA, MAX Vandaag, Los Angeles Times, Le Monde, TribLIVE; autorský text Kupi.cz