Maurizio Gucci patřil k nejslavnějším dědicům světa módy. V březnu 1995 ho nájemný vrah zastřelil před kanceláří v Miláně. Případ zůstal téměř dva roky bez pachatele, než policie rozpletla síť, která vedla k jeho bývalé manželce Patrizii Reggiani.
Ráno 27. března 1995 dorazil Maurizio Gucci do budovy na milánské Via Palestro. Do kanceláře už nedošel. V předsíni na něj čekal ozbrojený muž, který čtyřikrát vystřelil. Maurizio Gucci na místě zemřel, zraněn byl i vrátný domu.
Zpočátku nebylo jasné, kdo vraždu objednal ani proč. Maurizio Gucci byl vnukem Guccia Gucciho, zakladatele slavného módního domu, a jeho jméno znali zákazníci po celém světě. O dva roky později ale vyšetřování ukázalo, že vražda nevedla k obchodním rivalům ani k organizovanému zločinu. Za objednávkou stála jeho bývalá manželka Patrizia Reggiani.
Příběh bývá často popisován jako boj o ovládnutí módního impéria. Skutečnost je složitější. V době vraždy Maurizio Gucci už firmu Gucci nevlastnil. V roce 1993 prodal svůj zbývající podíl bahrajnské investiční společnosti Investcorp, čímž skončila přímá účast rodiny Gucciů ve vedení značky. Prodej podílu a konec rodinného vlastnictví tehdy popsaly Los Angeles Times.
Maurizio tak zůstal dědicem slavného jména, ale ne mužem, který by rozhodoval o kabelkách, botách či kampaních značky. Právě tento detail filmové adaptace a zkratkovité verze příběhu často upozadí.
S Patrizií Reggiani se vzali v roce 1972, měli dvě dcery a patřili k nejviditelnějším párům milánské společnosti. Manželství se v polovině 80. let rozpadlo a následoval vleklý rozvod. Reggiani přišla také o právo používat příjmení Gucci, které se pro ni stalo symbolem společenského postavení i moci.
Ráno útoku přišel do vstupní haly budovy na Via Palestro muž se zbraní. Podle pozdější rekonstrukce soudu šlo o Benedetta Ceraula, kterého si najala síť prostředníků. Po výstřelech utekl k čekajícímu autu a zmizel.
Vyšetřování nemělo zpočátku jasný směr. Maurizio Gucci byl výrazná veřejná osobnost a policie prověřovala obchodní spory, vztahy v rodině i jeho soukromý život. Klíč k případu se objevil až o téměř dva roky později díky informaci od člověka z okruhu zprostředkovatelů.
Italská agentura ANSA uvádí, že plán vedl přes několik lidí: Patrizia Reggiani měla oslovit svou přítelkyni a důvěrnici Pinu Auriemmu, která propojila další prostředníky. Ti nakonec najali Ceraula jako vykonavatele vraždy.
V lednu 1997 policie Reggiani zatkla. O rok později milánský soud uznal vinnými celkem pět lidí: Patrizii Reggiani jako objednavatelku, Pinu Auriemmu jako prostřednici, Ivana Savioniho, Orazia Cicalu a střelce Benedetta Ceraula.
Reggiani dostala původně 29 let vězení, trest jí byl později snížen na 26 let. Ceraulo dostal nejprve doživotní trest, který byl v odvolání změněn na více než 28 let vězení. Dobový rozsudek nad Reggiani a dalšími obžalovanými shrnuje web UPI.
Motiv nelze zúžit na jedinou větu. Soud řešil rozpad manželství, Reggianiinu ztrátu postavení spojeného se jménem Gucci i napětí kolem Mauriziova nového vztahu a majetku. Nešlo však o převzetí současné značky Gucci – ta už tou dobou nebyla v rukou rodiny.
Patrizia Reggiani zůstala po odsouzení jednou z nejznámějších italských vězeňkyň. Italský tisk jí začal říkat „černá vdova“, což je označení, které se s případem drží dodnes, ale samotný soud ji odsoudil za konkrétní roli v objednání vraždy.
Z vězení odešla v roce 2016 po přibližně osmnácti letech. Předtím jí byla umožněna práce mimo věznici v rámci programu podmíněného propuštění. Její odsouzení, zkrácený trest i propuštění shrnuje přehled případu v People.
Reggiani po propuštění několikrát veřejně promluvila, její vyjádření se v čase měnila. Právně je ale případ uzavřený: Byla pravomocně odsouzena jako objednavatelka vraždy svého bývalého manžela.
V roce 2021 vznikl film Klan Gucci (House of Gucci) režiséra Ridleyho Scotta. Patrizii Reggiani ztvárnila Lady Gaga, Maurizia Gucciho Adam Driver. Film vychází ze skutečného případu a z knihy Sary Gay Fordenové, není ale dokumentem – některé dialogy, vztahy i časovou osu dramatizuje.
Oficiální stránka filmu na Prime Video uvádí, že snímek je inspirován skutečným příběhem italské módní dynastie. Pro pochopení samotné vraždy je proto lepší vycházet ze soudních záznamů a dobového zpravodajství než z filmových scén.
Smrt Maurizia Gucciho zůstává jedním z nejznámějších příkladů, kdy se značka spojená s luxusem stala kulisou skutečné rodinné tragédie. Nešlo o vraždu kvůli kabelce nebo kontrole módního domu. Šlo o vztah, rozvod, peníze, ztracené postavení a rozhodnutí, za které pět lidí nakonec stanulo před soudem.
Zdroje: ANSA, UPI, Los Angeles Times, The Guardian, People, Prime Video; autorský text Kupi.cz