Nostalgická klasika, nebo přežitek z doby, kdy barevný film platil za luxus? Černobílá fotografie se v pravidelných vlnách vrací na výsluní i do pozadí. V éře pokročilých Al filtrů a přesaturovaných sociálních sítí se však nabízí otázka: má černobílý snímek v dnešním vizuálním světě stále své pevné místo? Na to, jak se na souboj barev a odstínů šedi dívá současná praxe, jsme se zeptali profesionální fotografky Silvie Valouškové.
Zatímco trendy v úpravě barev – od teplých tónů až po studené skandinávské efekty – přicházejí a odcházejí, monochromní fotografie si drží zvláštní status neutrality. Podle Silvie Valouškové spočívá její hlavní síla v tom, že dokáže snímek zbavit rušivých elementů.
„Když ze snímku odeberete barvu, strhnete z něj pozlátko. Najednou vynikne světlo, stín, textura a především emoce,“ vysvětluje fotografka pro Kupi.
Silvie dále zdůrazňuje, že barva často strhává pozornost nevhodným směrem. Červené triko v pozadí nebo výrazný žlutý poutač mohou zcela rozbít atmosféru portrétu, zatímco v černobílém provedení splynou v přirozenou tonalitu snímku.
Silvie, je podle Vás černobílá fotografie aktuálně „in“, nebo už jde spíš o nostalgický přežitek?
Černobílá fotka podle mě nikdy nemůže být úplně „out“. Mění se jen způsob, jakým k ní přistupujeme. Dnes už je nepoužíváme z nutnosti jako naše babičky, ale jako vědomou estetickou volbu. V době, kdy je Instagram plný křiklavých barev a dokonalých filtrů, působí černobílý snímek jako balzám na oči. Je to takový vizuální detox.
Hodí se černobílý styl pro každý typ snímku, nebo má své jasné limity?
Určitě se nehodí pro všechno. Pokud fotíte podzimní přírodu plnou barevného listí nebo západ slunce nad mořem, byla by škoda o ty odstíny přijít. Naopak u reportážní fotografie, pouličních snímků nebo hlubokých lidských portrétů je černobílé provedení nenahraditelné.
Stává se Vám někdy, že fotku záchraňujete převodem do černobílé, když se barevně nepovede?
To je klasický mýtus a pokušení mnoha začátečníků! Černobílá fotka by neměla vznikat jako nouzový únik před špatným světlem nebo vyvážením bílé. Dobrá černobílá fotka vyžaduje promyšlenou práci s kontrastem už při samotném focení. Pokud chybí dobré světlo a kompozice, nepomůže jí ani převod do odstínů šedi.
Jaké je z Vašeho pohledu největší úskalí, když se laik rozhodne převést barevnou fotku do černobílé?
Nejčastější chybou je plochost. Lidé často jen kliknou na filtr „odstranit sytost“, ale tím vznikne jen šedivá kaše bez nápadu. Černobílá fotka potřebuje kontrast – opravdovou černou a čistou bílou. Musíte si pohrát se světly a stíny, ne jen vymazat barvy.
Máme dnes fotit rovnou v černobílé ve fotoaparátu či mobilu, nebo raději fotit barevně a upravovat až v počítači?
Vždycky doporučuji fotit barevně (ideálně do formátu RAW) a do černobílé fotografie převádět až při úpravách. Barevná data vám totiž dávají obrovskou kontrolu – můžete například v editoru zesvětlit jen červenou složku, čímž úžasně rozjasníte pleť na portrétu, aniž byste přepálili zbytek fotky.
Má černobílá fotografie své místo i v komerční nebo rodinné fotografii, o kterou je dnes největší zájem?
Určitě ano. U rodinných a dětských fotek klientům často dávám výběr barevných i černobílých variant. Černobílá verze má úžasnou schopnost zjemnit chaotické prostředí – třeba když dětský pokoj hraje všemi svítivými barvami plastových hraček. V černobílé vynikne jen ten čistý dětský smích a emoce.
Podle Silvie Valouškové má monochromní styl hned několik praktických i psychologických výhod:
„Pokud chcete vyprávět příběh bez příkras, barvu nepotřebujete,“ uzavírá fotografka Silvie Valoušková.
Černobílá fotografie tedy není rozhodně minulostí. Není to pouhá móda, ale nadčasový výtvarný jazyk, který má v moderní vizuální tvorbě své nezastupitelné místo.
Zdroje: autorský text, fotografka Silvie Valoušková pro Kupi.cz