Žádné LED pásky, herní konzole ani televize na zdi. Dětské pokojíčky v socialistickém Československu byly mnohem skromnější, přesto měly neopakovatelné kouzlo. Dominovala jim palanda s kulatými nášlapy, sektorový nábytek, koberec s výrazným vzorem, police plné knížek a hračky, které dnes vyvolávají silnou nostalgii. Mončičáci, céčka, oranžová Tatra, Igráček nebo elektronická hra Jen počkej! patřily k dětským snům celé jedné generace.
Žádné LED pásky, herní konzole ani televize na zdi. Dětské pokojíčky v socialistickém Československu byly mnohem skromnější, přesto měly neopakovatelné kouzlo. Dominovala jim palanda s kulatými nášlapy, sektorový nábytek, koberec s výrazným vzorem, police plné knížek a hračky, které dnes vyvolávají silnou nostalgii. Mončičáci, céčka, oranžová Tatra, Igráček nebo elektronická hra Jen počkej! patřily k dětským snům celé jedné generace.
Dětský pokoj za socialismu nevypadal jako dnešní katalogové interiéry. Nábytek se často dědil po sourozencích nebo se kupoval jako součást celé sestavy. Když bylo v bytě málo místa, pokoj sdíleli dva sourozenci a patrová postel byla praktickým řešením i místem na hraní.
Právě palanda s kulatými otvory nebo dřevěnými nášlapy se stala symbolem osmdesátých let. Přes den to nebyla jen postel. Měnila se v pirátskou loď, hrad, bunkr nebo tajnou základnu, kam rodiče měli vstup zakázaný.
Ve většině pokojů nechyběl ani psací stůl, knihovna, lampička a často také globus nebo nástěnná mapa světa.
Když se v Československu objevil Mončičák, stal se hitem. Plyšová opička s plastovým obličejem a palcem v puse byla snem mnoha dětí. Kdo ji dostal pod stromeček nebo k narozeninám, ten ji často nosil všude s sebou a večer bez ní nešel spát.
Mončičáci vznikli v Japonsku v roce 1974. Japonská firma Sekiguchi je představila jako plyšové opičky s plastovou tváří a typickým cucáním palce, jak připomíná například Teen Vogue v článku o návratu Monchhichi.
Vedle Mončičáků patřil mezi nejznámější československé hračky Igráček. Malá figurka se vyráběla od roku 1976 a postupně představovala různé profese. Jak připomíná Czech Design v článku o příběhu Igráčka, Igráček vznikl pod rukama Jiřího Kaliny z výrobního družstva IGRA Praha a první figurkou byl zedník.
Děti si díky nim hrály na obchod, nemocnici, stavbu domu nebo nádraží. Dodnes se Igráček vyrábí a současný výrobce Efko uvádí, že historická řada obsahuje stovky typů figurek s příslušenstvím.
Jen málokterá hračka vydržela tolik co legendární oranžová Tatra. Vozil se v ní písek, kamení, šišky i mladší sourozenec. Přežila déšť, bláto, pískoviště i pády ze schodů.
Plastová Tatra 148 je dodnes považována za jednu z ikon českých pískovišť. Magazín ABC v reportáži z výroby Tatry 148 připomíná, že hračka si získala celé generace a proslula i tím, že unese dospělého člověka.
Na první pohled obyčejné plastové výlisky ve tvaru písmene C. Ve skutečnosti ale šlo o fenomén poloviny osmdesátých let. Děti je spojovaly do dlouhých řetězů, nosily na krku, měnily mezi sebou a některé barvy měly mnohem vyšší hodnotu než jiné.
Kdo měl dlouhý řetěz céček, měl mezi kamarády respekt. Právě céčka dodnes patří mezi nejvýraznější symboly dětského života v socialistickém Československu.
Velké místo v dětských pokojích měly stavebnice. Kovový Merkur byl pro mnoho dětí vstupenkou do světa techniky. Podle Muzea Merkur sahají začátky slavné české stavebnice k roku 1920 a název Merkur se používal od poloviny 20. let.
Později se v pokojích objevila také plastová stavebnice Seva. Oficiální web Seva Czech uvádí, že po uvedení na trh v roce 1979 se rychle stala velmi populární a děti z ní mohly stavět téměř vše, co je napadlo.
Koncem osmdesátých let se objevil další velký hit. Kapesní elektronická hra Jen počkej! neboli Nu, pogodi!, ve které vlk chytal padající vajíčka. Dnes působí jednoduchý displej úsměvně, tehdy ale představoval malý technologický zázrak.
Podle Computer History Museum šlo o elektronickou hru Elektronika IM-02 s motivem populárního sovětského animovaného seriálu Nu, pogodi!. V Československu a východní Evropě byla podobná kapesní elektronika na přelomu 80. a 90. let nesmírně populární.
Večer se nezapínala herní konzole. Na stůl se vytáhl stolní hokej, stolní fotbal, domino, pexeso nebo Člověče, nezlob se. Mechanické hry bavily děti i rodiče a nebylo výjimkou, že se během deštivého víkendu hrály celé hodiny.
Stolní hokej nebo fotbal měly jednu velkou výhodu: K zábavě nepotřebovaly obrazovku, internet ani baterky. Stačil stůl, dvě židle a někdo, kdo se nechtěl vzdát po prvním gólu.
Kdo měl doma promítačku Kino 85, ten byl mezi kamarády za hvězdu. Stačilo zhasnout, vložit filmový pás a na bílé stěně se objevily pohádky.
Dobový návod k používání Kino 85 popisuje projektor jako hračku na ruční pohon kličkou určenou pro děti od čtyř let. Projektor promítal filmy uložené v kazetách s nekonečnou smyčkou, takže dětský pokoj se mohl během pár minut proměnit v malé domácí kino.
Většina pokojů měla vlastní knihovnu. Nechyběla leporela, pohádky Boženy Němcové, knihy o Ferdovi Mravencovi, časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, Čtyřlístek, Mateřídouška nebo Ohníček.
Čtyřlístek začal vycházet už v roce 1969. Web Dětské časopisy připomíná, že první číslo vyšlo 15. května 1969 pod názvem Vynález prof. Myšpulína.
Obrovskou radost udělala každá hračka ze zahraničí. Panenka z NDR, autíčko z Rakouska nebo plyšák z Jugoslávie byly okamžitě středem pozornosti. Ještě větší hodnotu měly věci z Tuzexu.
Nešlo jen o cenu, ale hlavně o to, že byly jiné než běžná nabídka československých obchodů. Barevnější, nezvykle zabalené a často tak vzácné, že se na ně jen tak nesahalo.
Možná proto, že nebyly přeplněné věcmi. Každá hračka měla svůj příběh. Něco se zdědilo po starším sourozenci, něco přivezli rodiče z dovolené, na něco se čekalo celé měsíce.
Děti tehdy neměly desítky nových hraček každý rok, ale o to víc zapojovaly fantazii. Palanda byla pevností, deka přes stůl tajnou skrýší, oranžová Tatra závodním speciálem a několik céček dokázalo rozpoutat obchodování na celé odpoledne.
Právě proto se na dětské pokojíčky za socialismu nevzpomíná jen kvůli hračkám, ale hlavně kvůli pocitu bezstarostného dětství.
Zdroje: Czech Design, Efko, ABC, Muzeum Merkur, Seva Czech, Computer History Museum, Optical Toys, Dětské časopisy, Teen Vogue, Kupi.cz