Vznikla jako kopie maďarského výrobku, dnes ji zná každý Čech. Oblíbená paštika slaví šedesát let

Československý „májkrém“

Značka vznikla v roce 1965 a hned o rok později byla ve Slováckých konzervárnách zahájena její výroba. Postupem let se produkce rozšířila do nejrůznějších podniků po celém Česku i Slovensku.

Májka byla československou alternativou k maďarskému „sertés májkrém“ (v překladu vepřovému játrovému krému), který se k nám v té době dovážel a od něhož se také odvodilo jméno nového tuzemského výrobku.

Během socialismu se Májka prodávala výhradně v konzervách a již od prvního okamžiku o ni byl obrovský zájem.

Konzerva za dvě koruny

Jen za první měsíc výroby vyšlo v dubnu 1966 z konzerváren necelých 70 tun paštiky, především v menších 80g baleních, která stála 2,10 Kčs. Májka pak byla dostupná i ve větších konzervách, ty ale nešly tak dobře na odbyt.

„Před rokem 1989 stála Májka dvě koruny a deset haléřů. To se týká menšího balení, které bylo rozhodně prodávanější než druhé, 120gramové,“ uvedl Petr Kopáček, tiskový mluvčí skupiny Hamé.

Za socialismu měla Májka nejen jednotnou podobu, ale také obecně závaznou normu pro výrobu. Až po 90. letech se na trhu začala objevovat i v jiných variantách, když značku (i s recepturou) převzala babická konzervárna Hamé. Ta je od roku 2016 součástí norské skupiny Orkla.

• Dnes je paštika, kterou proslavil slogan „Zlaté dědictví“, dostupná nejen v konzervách, ale také vaničkách, sklenicích, a dokonce i praktických kapsičkách na cesty.

Chuť a složení

Májka se již od počátků prodává jako lahůdkový vepřový krém, nejedná se tedy o klasickou „játrovku“. V jejím složení převažuje vepřové sádlo s vepřovými kůžemi. Vepřová játra mají jen menší podíl (dnes kolem 15 %), stejně jako vepřové maso, kterého ale postupem let ubylo. Za svou specifickou chuť pak vděčí směsi koření.

Sám tiskový mluvčí výrobce již před lety uvedl, že se dnes receptura a technologický postup výroby v mnohém neliší, i když přesné původní složení už známé není. „Suroviny jsou ale principiálně stejné. Základ Májky pořád tvoří vepřové maso, vepřová játra, sádlo a koření,“ přiblížil Kopáček. Podle něho byly také paštiky v konzervách takřka nesmrtelné. Kdybyste náhodou doma našli dobře skladovanou Májku ze socialismu, teoreticky by měla pořád chutnat dobře.

Jak na Májku vzpomínají čtenáři?

Májka je bezesporu fenoménem, se kterým řada Čechů vyrůstala. Jezdila s nimi na výlety, tábory i dovolené. Co dalšího si ve spojitosti s ní lidé vybavují?

• „Májku mi maminka mazala do rozkrojeného rohlíku jako svačinu do školy. Dřív se pod paštiku dávalo ještě i máslo a papírové ubrousky, do kterých se svačiny balily, se k tomu na bocích pěkně přilepily,“ vypráví pro redakci Kupi s úsměvem paní Daniela (40 let).
• „Paštika v konzervě byla outdoorovým jídlem našeho dětství. Byla lehká a vydržela všechno, jen člověk nesměl zapomenou otvírák, dřív jste se dovnitř jinak nedostali,“ popisuje nám čtenář Vladimír (59 let).
• „Bohužel, dneska už ta chuť stejná není, ani konzistence, a to jsem se jí pod stanem něco najedl. Májku si pamatuju hutnější, s vysráženým rosolem na povrchu. Ten už dneska pod víčkem nenajdete,“ vzpomíná pro Kupi Josef (66 let).

Čas přípravy: 50 min Obtížnost: Snadný

Recepty Paštiky

Játrová paštika

Domácí játrová paštika, která se báječně doplňuje s čerstvým pečivem, zaručeně zachutná celé rodině. A její příprava je snadnější, než byste čekali. Játra můžete zvolit jemná kuřecí, případně vepřová, záleží na vašich chutích.

Játrová paštika

Hotovky ze socíku

Konzervovaná jídla všeobecně zažívala během socialismu boom a postupně se k nim přidávaly také instantní pokrmy. S rozmachem chataření a trávení víkendů na chalupách či v přírodě rostla poptávka po jídlech, která se dala snadno přenášet, rychle připravit i v polních podmínkách, případně sníst zastudena.

Kdo tuto dobu zažil, určitě si ještě vybaví nejrůznější konzervy, zejména z podniku Konzervárny a lihovary. Stávaly kolem 9,50–11 Kčs a k dostání bylo například vepřové a hovězí ve vlastní šťávě, hovězí na divoko či s bílou fazolí, krevní tučnice (nebo husí krev se sádlem), lečo a různé guláše jako chalupářský či maďarský. Populární byly také konzervované Trenčianské fazole s párkem nebo lančmít jako levnější alternativa masa, který se někdy jedl samotný, jindy obaloval a podával s brambory.

V 50. letech se pak poprvé začaly vařit sáčkové polévky, které na trh dodávala značka Vitana. K dostání byly čtyři druhy: gulášová, hrachová, slepičí a flíčková.

Zdroje: Hamé, iDNES, Kupi.cz, respondenti redakce