Když se řekne retro zmrzlina, většině z nás se jako první vybaví tradiční nanuky Míša a Eskymo, polárkový sníh nebo ovocný Táboráček. Co ale další lahůdky, které se mlsaly za socialismu a po revoluci? Připomeňte si ‚rodinné’ nanukové a polárkové dorty (včetně západní zmrzliny pro nejbohatší), dvoubarevné kostky nebo dřeně prodávané v plastových kostkách.
Obdélníkový zmrzlinový dezert od Algidy, který zná asi každý. Jen pár z nás si ho ale mohlo skutečně dovolit. Smetanový krém prokládaný tenkými vrstvami čokolády se u nás jako západní produkt objevil v devadesátých letech.
Viennetta je nejen v Česku, ale i ve světě dodnes známá jako „zmrzlina pro boháče“, na kterou většina dětí i dospělých jen mlsně koukala v reklamách, kde se podávala v křišťálových pohárech. A pokud se skutečně po večeři nebo na oslavě objevila na stole, byla to událost.
„Viennettu jsem vždycky jako malá chtěla ochutnat, myslela jsem si, že je jen pro elitu. Cenově určitě byla, už po revoluci stála několik desítek korun, což bylo opravdu hodně. A nejen u nás. Manžel pochází z Velké Británie a taky si na ni pamatuje jako na vzácný dezert, za který jeho rodiče nemohli utrácet,“ vzpomíná pro redakci Kupi čtenářka Marie (43 let).
„Domů jsme ji koupili jednou, byla to obrovská vzácnost. A byla to opravdu i dobrota, čokoláda uprostřed pěkně křupala. Nedávno jsem si ji z nostalgie koupila, ale dnešní chuť se s tou dřívější vůbec nedá srovnávat,“ říká redakci zase Helena (58 let).
Většina rodin si tak ještě za socialismu i později vystačila s polárkovým či nanukovým dortem neboli polárkáčem a nanukáčem.
Ani ten ale nebyl zcela levnou záležitostí. Například smetanový krém Polárka v papírové krabici s eskymákem byl k dostání za 9,60 Kčs. Možná si ještě vybavíte reklamní slogan, který ho provázel: „Dárek nad dárky, dort z polárky“. Mlékárna Laktos se totiž snažila zpopularizovat konzumaci zmrzlin i v zimě a tak představila „vánoční“ polárkový dort.
Dostupný byl i dvoubarevný ve větší velikosti (zelená krabice s eskymákem držícím dort nad hlavou), který v 60. letech stál 13 Kčs. Ten se někde prodával i porcovaný v cukrárnách a mléčných barech, kde se poléval čokoládou.
Ikonickým se pak stal i nanukový (zmrzlinový) dort ve čtvercové plastové krabičce s čokoládovými pruhy, který pražský podnik Laktos prodával za necelých 11 Kčs. Původně se vyráběl ze smetany (a s oblibou podával se šlehačkou a vaječným likérem). A ačkoliv je v téměř neměnné podobě dostupný i dnes, v jeho složení už dominují rostlinné tuky a sušená mléka.
Za lepší zmrzlinu byla v době socialismu považovaná také dvoubarevná smetanová kostka DUO, která potěšila milovníky vanilkové i čokoládové zmrzliny. Dostupná byla i ve vanilkovo-jahodové variantě a jako většina zmrzlin se prodávala v papírové krabičce.
Z ovocných zmrzlin se do povědomí zapsal zejména Táboráček v plastovém kelímku s víčkem, který se vyráběl v táborských mrazírnách a stával 1,60 Kčs. Vzpomenete si ale ještě na další dřeně? Třeba jablečné a hruškové, které se prodávaly v barevných plastových kostkách? S těmi si pak děti dále hrály, dospělí si je zase dávali na koule u tažných zařízení aut nebo používali jako dózy.
Někteří si možná pamatují také na dřeně ve čtvercových papírových krabičkách s názvem Zmrazený protlak s cukrem. Dostupné byly ve třech příchutích a každá stála jinak. Nejlevnější byla jablečná za 1,50 Kčs, meruňková stála 2 Kčs a nejdražší byla jahodová za 3 Kčs.
„Ovocné dřeně mám spojené s létem u babičky a dědy. Dřív mi přišlo, že chutí připomínaly spíš přesnídávky, byly moc dobré. Ale své udělalo i to, že moc pamlsků na výběr nebylo a jako děti jsme byli vděční za vše,“ říká pro Kupi Jiří (69 let).
Zdroje: respondenti pro redakci, autorský text, Kupi.cz