Nakoupí jogurty, maso nebo máslo se slevou kvůli blížícímu se datu spotřeby. Doma ji ale místo pochvaly čeká posměch a hádky. Čtenářka Kupi Lenka se redakci svěřila se skutečným příběhem ze svého života. Ukazuje, jak silně může obyčejná oranžová nálepka rozdělit rodinu. A proč jsou obavy často spíš psychologické než reálné.
Tento příběh se skutečně stal a Lenka se o něj rozhodla podělit s redaktorkou Kupi, protože už si nebyla jistá, zda problém vidí správně.
Stojí u lednice, vyndává nákup a pokládá na stůl jogurty s oranžovou samolepkou sleva 20 procent. Ještě ani nestihne zavřít tašku a slyší poznámku. „Tohle je zlevněné?“ Následuje ticho a pak povzdech. V tu chvíli ví, že večer nebude klidný.
Lenka je devětatřicetiletá účetní, má dvě školní děti a domácnost, ve které se snaží hospodařit rozumně. Ne proto, že by rodina neměla na běžný nákup, ale proto, že nechce vyhazovat peníze ani jídlo. „Je to úplně normální zboží. Jen se blíží datum spotřeby. Vím, že ho doma sníme během dvou dnů,“ vysvětluje. Jenže doma to tak nevnímají.
Lenka si postupně všimla, že rodině vlastně nevadí samotné jídlo. Vadí jim nálepka. Když připraví maso, které bylo zlevněné, nikdo nic nepozná. Večeře zmizí během pár minut. Jakmile ale někdo zahlédne oranžový štítek, atmosféra se změní.
Manžel má obavu, že slevové zboží je méně kvalitní. Děti si z ní občas dělají legraci. Před známými utrousily poznámku, že maminka kupuje jídlo z výprodeje. Smály se, Lenka už ne. Popisuje, že se začala cítit zvláštně. Jako by dělala něco, za co by se měla omlouvat.
Nejsilnější moment přišel nedávno. Přinesla kuřecí maso označené slevou kvůli blížícímu se datu spotřeby. Manžel odmítl večeřet a děti se přidaly. Večer skončil hádkou. Druhý den maso uvařila k obědu. Nikdo už si na nálepku nevzpomněl. Všichni si přidávali. Tehdy si uvědomila, že nejde o chuť ani o kvalitu. Jde o pocit.
Lenku situace zaráží i proto, že dnes je boj proti plýtvání potravinami běžným tématem. Obchody mají speciální regály s označením méně plýtvání, více nízkých cen. Lidé si kupují tašky se zachráněnými potravinami a sdílejí je na sociálních sítích.
Přesto se doma setkává s předsudkem. „Nejde o to šetřit za každou cenu. Jde o to nevyhazovat věci, které jsou naprosto v pořádku,“ říká. Podle ní je oranžová samolepka spíš marketingový nástroj než varování.
Jana Dvořáková, výživová poradkyně, potvrzuje, že obavy z potravin se slevovou nálepkou jsou časté. „Ve většině případů jde o zcela totožné výrobky jako ty bez slevy. Rozdíl je pouze v tom, že se blíží datum spotřeby nebo minimální trvanlivosti,“ vysvětluje.
Podle ní je důležité rozlišovat mezi označením spotřebujte do a minimální trvanlivost do. U výrobků s datem spotřeby je nutné dodržet uvedený termín a správné skladování. U minimální trvanlivosti může být potravina po uplynutí data často stále bezpečná, pokud nevykazuje známky zkažení.
„Samotná sleva neznamená zdravotní riziko. Klíčové je, zda je výrobek před datem a zda byl správně uchován,“ dodává. Setkává se i s tím, že lidé mají pocit studu. „Je to spíš otázka společenského vnímání než výživy. Přitom z hlediska zdraví není důvod se těchto výrobků obávat.“
Právě nepochopení těchto dvou údajů často stojí za obavami, které Lenčina rodina měla.
Datum spotřeby je označováno slovy spotřebujte do. Používá se u rychle se kazících potravin, například masa, čerstvých ryb nebo chlazených hotových jídel. Po uplynutí tohoto data už výrobce negarantuje bezpečnost výrobku a potravina by se neměla konzumovat.
Minimální trvanlivost je označována slovy minimální trvanlivost do. Objevuje se například u těstovin, sušenek, rýže, konzerv nebo trvanlivých mléčných výrobků. Po uplynutí tohoto data může potravina ztratit část své kvality, například chuť nebo křehkost, ale často zůstává bezpečná, pokud je správně skladována a nejeví známky zkažení.
Jana Dvořáková k tomu doplňuje, že mnoho lidí si oba pojmy plete. „U minimální trvanlivosti nejde o bezpečnostní hranici, ale o garanci kvality. Pokud výrobek vypadá, voní a chutná normálně, často není důvod ho vyhazovat hned druhý den po uplynutí data.“
Právě potraviny označené slevou kvůli blížícímu se datu spotřeby jsou stále před tímto termínem. Nejde o prošlé zboží. Jde o výrobky, které obchod potřebuje prodat rychleji.
Lenka si postupně uvědomila, že ji netrápí samotné poznámky. Bolí ji pocit, že její snaha o zodpovědné hospodaření je zesměšňována. V době, kdy ceny potravin kolísají a rodiny řeší rozpočty víc než dřív, jí připadá rozumné využít možnost slevy na zboží, které je zcela v pořádku.
Začala o tom s rodinou mluvit otevřeně. Vysvětlila rozdíl mezi datem spotřeby a minimální trvanlivostí. Ukázala jim, že zlevněné máslo je stejné jako to bez nálepky. Atmosféra doma se pomalu mění. Ne dramaticky, ale postupně.
Jak nakupovat potraviny se slevou bezpečně a bez obav:
Lenka dnes říká, že už oranžovou nálepku neskrývá. Přestala ji doma odlepovat z obalů jen proto, aby měla klid. Uvědomila si, že nejde o méněcenné jídlo. Jde o předsudek.
Její příběh není výjimečný. V mnoha domácnostech se dnes řeší podobné dilema. Není to jen otázka peněz. Je to otázka vnímání hodnoty. A někdy obyčejná samolepka odhalí víc, než bychom čekali.
Zdroj: Rozhovor čtenářky Kupi.cz, Jana Dvořáková, výživová poradkyně