„Nakupuji v second handu z přesvědčení. Přesto cítím pohrdání u kolegů i v rodině,“ popisuje nešťastná žena

„Ty to máš asi fakt všechno ze sekáče, že.“ U stolu se někdo krátce zasmál. Vidličky na chvíli ztichly. Lucie seděla rovně, ale uvnitř cítila, jak se jí stáhne hrdlo.

Ten tón znala. Nebyl zvědavý. Byl pohrdavý. Tento příběh se skutečně stal. Lucie se s ním svěřila redaktorce Kupi, protože i dnes naráží na odsuzování kvůli tomu, kde a jak nakupuje.

Lucii je třiatřicet let. Žije s partnerem a malou dcerou v běžné domácnosti, kde se počítá každá větší položka. Ne proto, že by neměli peníze, ale proto, že chtějí mít rezervu a neutrácejí zbytečně. Právě proto před několika lety objevila second handy.

Zpočátku šlo o ekologii. Nechtěla podporovat rychlou módu a hromadění oblečení, které se po pár nošeních vyhodí. Brzy ale přišla další zjištění. V second handech nachází kvalitní kousky, často z přírodních materiálů a někdy i známých značek. Kabát, který by v běžném obchodě stál pět tisíc korun, koupila za osm set. Šaty z vlny za cenu oběda. Když si to spočítala, ročně na oblečení ušetří klidně patnáct tisíc korun.

Její styl je spíš usedlý. Jednoduché střihy, neutrální barvy, nadčasové věci. Oblečení, které by si bez váhání koupila i v klasickém obchodě. Jen bez zbytečně vysoké cenovky.

Problém nastal ve chvíli, kdy si toho začalo všímat okolí. Nejdřív kolegové. Pak rodina. Nejvýrazněji tchyně. Poznámky typu že second handy jsou jen pro sociální případy. Že ona by tam nikdy nevkročila. Pohledy, které dávaly jasně najevo, že Lucii považuje za méněcennou.

Nejsilnější moment přišel při rodinné večeři. Před ostatními. Když tchyně s úšklebkem poznamenala, že je to na ní zase vidět. Následoval smích, krátký, ale dost hlasitý. Lucie cítila stud, vztek i ponížení. Ne kvůli penězům. Kvůli tomu, že se někdo vysmíval jejím hodnotám.

V ten večer se rozhodla, že už mlčet nebude. Nezvýšila hlas. Nehádala se. Klidně řekla, že second hand není znak nouze, ale volby. Že šetří peníze, planetu a že kvalita oblečení nesouvisí s tím, kolik stojí. Ticho, které následovalo, bylo pro ni zlomové.

Odborný komentář

Odborník: Mgr. Jan Novotný, psycholog

• Setkáváte se s podobnými příběhy často? „Ano, velmi často. Lidé, kteří šetří nebo nakupují jinak než většina, bývají vnímáni jako podivní nebo méně úspěšní. Je to hluboce zakořeněný stereotyp.“
• Jak vysvětlujete pohrdání, které Lucie zažila? „U části lidí jde o strach. Šetření jim připomíná nejistotu, kterou sami nechtějí vidět. Proto reagují posměchem nebo zlehčováním.“
• Je reakce rodiny extrémní, nebo běžná? „Je bohužel běžná. Rodina bývá nejcitlivější prostředí, protože očekáváme podporu. O to víc bolí, když přijde odsud.“
• Jak se má člověk v takové situaci zachovat? „Klíčové je nastavit hranice. Bez obhajování se. Bez dokazování. Stačí jasně říct, že si za svým stojíte a očekáváte respekt.“
• Co byste poradil čtenářům Kupi? „Aby si uvědomili, že šetrnost je dnes známkou kompetence, ne selhání. A že ekonomická i ekologická zodpovědnost patří k moderním hodnotám.“

Co na second handy říkají lidé kolem nás

Redaktorka Kupi oslovila několik čtenářů na ulici v Olomouci před nákupním centrem a zeptala se jich, jak se na nakupování v second handech dívají. Odpovědi ukazují, že společnost je v tomto tématu stále rozdělená.

• Alena (58), důchodkyně: „Upřímně. Já bych tam nešla. Celý život jsem pracovala a chci si koupit nové věci. Second hand mám pořád spojený s tím, že někdo nemá peníze. Ale chápu, že jsou i lidé co to berou jinak.“
• Michal (41), otec dvou dětí: „Pro děti bereme oblečení běžně ze sekáče. Za pár měsíců z toho vyrostou a dávat za to tisíce mi přijde nesmysl. Když je to hezké a čisté, nevidím problém.“
• Tereza (29), marketingová specialistka: „Já second handy miluju. Právě tam najdu věci, které nikdo jiný nemá. Přijde mi divné, že se na to někdo dívá skrz prsty. Spíš mi přijde nepochopitelné kupovat pořád nové oblečení.“
• Karel (35), živnostník: „Popravdě. Když vidím někoho, kdo se obléká ze sekáče, tak mě to napadne. Jestli na tom není finančně špatně.“
• Lenka (46), účetní: „Mně vadí hlavně to posuzování. Každý má právo nakupovat, kde chce. Někdo šetří, někdo řeší ekologii, někdo prostě nechce vyhazovat peníze. Nevidím důvod se tomu smát.“

Praktické rady pro čtenáře

Jak se bránit předsudkům při šetrném nakupování:

• Nepřebírejte cizí názory jako vlastní selhání.
• Nemusíte vysvětlovat, kolik vyděláváte ani kde nakupujete.
• Klidná a věcná reakce má větší sílu než hádka.
• Pokud vás poznámky zraňují, dejte to najevo.
• Připomeňte si, kolik peněz díky svému přístupu skutečně ušetříte.

Lucie dnes nakupuje stejně jako dřív. Jen s větší jistotou. Přestala se obhajovat a začala si stát za tím, co považuje za správné. Uvědomila si, že respekt k sobě samé má větší hodnotu než souhlas okolí. Její příběh ukazuje, že šetrné nakupování není slabost, ale vědomé rozhodnutí, které se vyplácí finančně i lidsky.

Zdroj: Autorský text, skutečný příběh čtenářky, redakční zpracování Kupi.cz, odborník Jan Novotný