Tříletý syn spustil v supermarketu obrovský řev. Dupal, křičel a mával rukama. Ostatní zákazníci jen zírali a Eva cítila stud a naprostou bezmoc. Pak přistoupila uklízečka a bez otázek a bez soudů pomohla. Eva popsala moment, na který dodnes vzpomíná, a psycholožka vysvětluje, proč takové drobné gesto dokáže v krizi změnit všechno.
Měla naplánovaný rychlý nákup. Po chvíli se ale všechno zhroutilo, syn začal plakat, křičet, mávat rukama. Zákazníci kolem zastavovali, tiše sledovali. Eva cítila stud, bezmoc, rozpaky. A pak uklízečka, oblečená ve žluté vestě, přistoupila a bez otázek se posadila ke klukovi. Vytáhla telefon, ukázala obrázek medvěda a začala tiše povídat: „Podívej, medvěd ChiChi ti dá pusu.“ Rozplakal se znovu, ale tentokrát měkce. Klidně. Usmál se. A zamířil ke košíku.
Eva (35 let, z Prahy) byla v supermarketu se synem ve věku tří let. Najednou ho popadl záchvat hysterie. Nikdo nezasáhl, nikdo nepřišel poradit nebo pomoct – kromě uklízečky. „Cítila jsem obrovskou vděčnost. Žádné soudy. Jen okamžité pochopení a akce,“ vzpomíná Eva. „Syn se díky ní uklidnil během pár minut. Ta paní byla jako anděl mezi regály.“
PhDr. Petra Svobodová, dětská psycholožka
Jaký dopad má cizí empatické gesto v náročné situaci?
Obrovský. Dítě reaguje na emoce druhých. Když mu někdo věnuje pozornost bez odsuzování, reaguje bezpečněji. A bere si pocit klidu.
Proč si uklízečka vzala na sebe roli uklidňovače?
Empatie někdy není profesionální role, ale lidská volba. Rozhodla se chlapce utišit svou přítomností. U tak malého dítěte zapůsobilo gesto jako čisté, neformální, bez autoritativního tónu.
Co by měla udělat rodina v takové situaci?
Přejít od paniky k otevřenosti. Pokud je situace emotivní, je skvělé mít na blízku někoho, kdo bude reagovat s pochopením. Důležité je přijmout pomoc, nezavírat se a být vděčný.
Eva říká, že ten den zůstává pro ni důkazem, že lidé kolem nás mohou být nečekaným zdrojem pochopení. „Nepamatuju si přesná slova, ale pamatuju si ten klid. A tu žlutou vestu uklízečky, která byla tím nejbezpečnějším ostrovem v moři výkřiků.“ Dodává, že si často říká: „Co já mohu udělat pro někoho jiného, když vidím zoufalého člověka?“
Zdroje: Kupi.cz, čtenářka Eva (35), PhDr. Petra Svobodová