Se skvosty socialistického nábytkářství se můžeme osobně setkat u babičky, na chalupě, nebo ho dokonce máme stále doma. Barevné sektorové kuchyně, televizní stěny, které využily každý centimetr volného místa, ale i peřiňáky, židle nebo kuchyňské lavice s úložným prostorem. Pojďte se vrátit zpět v čase!
Kvalita nábytku, který se vyráběl od 40. do 80. let minulého století v Československu a v dalších zemích východního bloku, byla různá. Na některé kousky bychom raději zapomněli, ale je fér uznat, že řada z nich byla velmi praktická a svou bytelností by spoustu dnešního nábytku strčila do kapsy. Důkazem je, že i po padesáti i více letech v některých domácnostech pořád věrně slouží.
Ještě než se vrhneme na konkrétní výbavu… Prodejem retro nábytku se dnes zabývá řada firem, ale k nalezení je také na internetových bazarech. Stačí trochu hledat a zjistíte, že cena těchto „starožitností“ není vůbec malá.
Chcete se jenom pokochat? Plnými doušky nasajete atmosféru socialistického bydlení například díky Retro muzeu Praha, které se sice aktuálně stěhuje na novou adresu, ale brzy opět otevře své umakartové brány.
Pracovní desky v kuchyni byly buď umakartové (stejně jako bytová jádra v panelácích), nebo plechové. Jen výjimečně se někdo dostal k dřevěné desce s voděodolným povrchem, jako je tomu dnes. Mezi nejoblíbenější barvy patřila slonovina nebo různé odstíny červené až oranžové.
Předním výrobcem sektorových kuchyní byl Národní podnik Jitona Soběslav, který prorazil i za hranice. Kuchyně Asta a Nina patřily k tomu nejlepšímu, co jste mohli sehnat. Zajímavostí je, že Jitona tehdy dodávala zboží i švédskému domu IKEA.
Naprosto ikonickým prvkem pak byla rohová sedačka, respektive lavice s nevyčerpatelným úložným prostorem. Hned u ní stál stůl, ideálně rozkládací, když přišla návštěva, ale co je důležité – s igelitovým ubrusem! To aby šel snadno utřít, kdyby například někdo něco rozlil. Porcelánové talíře máme i dnes, ale s nostalgií můžeme vzpomínat na hliníkové či plastové příbory a hrníčky s květinovými vzory.
Dominantním prvkem socialistického obýváku je nepochybně sektorová obývací stěna. Jejím hlavním posláním bylo využít každý centimetr čtvereční zdi tím, že nabídne úložný prostor pro knížky, hrníčky, gramofonové desky a hlavně televizi. Nesměla chybět skleněná vitrínka.
Při sledování Televarieté nebo Nemocnice na kraji města se celá rodina usadila do měkké pohovky anebo do křesla. Letěly pletené povrchy a „vnořené knoflíky“ jako ozdoby. Stejně jako kuchyně vyráběla i výbavu do obýváků Jitona Soběslav nebo také Interiér Praha.
Právě tato firma stvořila ikonickou skříňku U-460 (najdete v galerii), která se v 60. a 70. letech stala naprostým bestsellerem. Dvě otevírací křídla na klíček a sektor s trochu drhnoucími šuplíky, na to se nedá zapomenout. A koho už omrzel původní dekor, stačilo celou skříňku otapetovat. Voilá!
Dnešní interiéroví designéři prosazují spíše vzdušnost, jednoduchý skandinávský styl plný bílé barvy, přírodního dřeva a podobně. To v minulém režimu se sázelo spíš na bytelnost.
V ložnici bychom našli velkou manželskou postel s masivními nohami jako od kulečníku a s rozlehlým čelem, noční stolky v podobném duchu a velkou šatní skříň. Punc „luxusu“ mělo nábytku dodat lakování a někdy i různé vyřezávané ornamenty od mistra soustruhaře.
Kromě toho byly velmi rozšířené takzvané „peřináče“ – jakési komody na ložní prádlo, do nichž jste peřinu a polštář každé ráno vhodili a večer z něj zase vytahovali. Vlastně to byl docela praktický kus nábytku, který navíc sloužil jako stoleček.
Panelákové koupelny hodně bojovaly s prostorem, a když jste tam chtěli mít i pračku, místa opravdu nebylo nazbyt. Šetřilo se například tím, že umyvadlo bylo otočné a nadsunuté nad vanu. Do vany tekla hadicí také špinavá voda z už zmíněné pračky, pokud jste nechodili prát do společné panelákové prádelny.
Umakartové jádro uneslo pár plastových poliček a hlavně koupelnovou sektorku, kam se musely vejít žiletky, pěna na holení, kartáčky s pastou, hygienické pomůcky a někdy i natáčky na vlasy.
Málem bychom zapomněli na lino! To bylo často i v koupelně, protože co jiného by tak dokonale odolalo mokrým šlápotám po vystoupení z vany? Obecně podlahám celého bytu vládla kombinace lina a koberců, jen pár uvědomělých jedinců pečovalo o dřevěné parkety.
Jestli jste to ještě neudělali, podívejte se do naší fotogalerie, která vás rázem přenese do dob minulých. A napište nám do diskuse, po čem se vám nejvíc stýská a co máte doma dodnes.
Redakce Kupi.cz se na sociálních sítích zeptala čtenářů, jaký socialistický nábytek měli doma oni – a co si z tehdejších interiérů pamatují dodnes. Odpovědi ukazují, že vzpomínky jsou často překvapivě živé a plné detailů.
Alena (58 let, Hradec Králové):„Kuchyně Asta u nás stála přes třicet let. Pamatuju si, že zásuvky už ke konci trochu drhly, ale jinak držela pohromadě neskutečně. Když se rodiče stěhovali, nikomu se ji nechtělo vyhodit. Nakonec skončila na chalupě a slouží tam dodnes.“
Roman (46 let, Most):„Obývací stěna byla u nás doma posvátná. Vitrínka s broušeným sklem, dole televize, nahoře knížky a fotky. Když se něco rozbilo, táta to opravil sám. Dneska si neumím představit, že by nábytek přežil stěhování, natož čtyřicet let.“
Jitka (63 let, Tábor):„Rohová lavice v kuchyni byla centrum všeho. Jedlo se tam, psaly se úkoly, povídalo se. Úložný prostor byl obrovský – pečlivě vyskládané utěrky, vánoční dekorace, všechno. Bylo to nepraktické i praktické zároveň.“
Pavel (51 let, Ostrava):„Skříňku U-460 jsme měli v obýváku. Pamatuju si ten klíček, co se pořád ztrácel. Když jsme ji po letech vyhazovali, bylo mi to líto. Dneska ji vídám na internetu za částky, které by nás tehdy ani nenapadly.“
Lenka (39 let, Praha):„Peřináč jsem jako dítě nesnášela, protože jsem každé ráno musela skládat peřinu. Dneska, s odstupem, mi to přijde vlastně chytré řešení. Zabral minimum místa a ještě sloužil jako stolek.“
Zdroje: Autorský článek redaktorky Kupi, Retro Muzeum Praha, CzechDesign, respondenti redakce