Když se řekne kávová plantáž, většina z nás si vybaví idylickou scenérii zalitou sluncem – usměvavé sběrače s košíky na zádech, úhledné keře obalené jasně červenými třešněmi a vůni pražených zrn vznášející se ve vzduchu. Realita v kolumbijských horách je však o poznání syrovější, strmější a hlavně nesrovnatelně fyzicky náročnější, než ukazují katalogy cestovních kanceláří.
Pro rozhovor redaktorka Kupi oslovila cestovatelku Evu Cichou, která během svého pobytu v Kolumbii navštívila tamní farmy.
„Když jsem tam stála v prudkém kopci, v tom vlhku a horku v gumácích, došlo mi, co tahle práce obnáší,“ popisuje Eva Cichá své osobní zkušenosti s místním hospodářstvím.
Většina kolumbijské kávy roste na strmých horských svazích v oblasti Sierra Nevada de Santa Marta, kam se žádná mechanizace nedostane. Sběrači se musejí často jistit lany přivázanými ke stromům, aby v bahně a prudkém sklonu neuklouzli dolů. Každá třešeň se musí utrhnout ručně, jedna po druhé. Nejde přitom jen o samotné trhání – plody se v horku nosí v těžkých pytlích na zádech do sběrných míst.
Pokud jde o kvalitu, záleží na každém detailu. Zkušení pěstitelé totiž přísně hlídají, aby do košíku nepadaly zelené nebo naopak přezrálé plody, protože by to okamžitě zkazilo výslednou chuť.
Samotná sklizeň je přitom jen zlomkem celoroční dřiny: farmáři musejí kávovníky neustále prořezávat, hnojit, chránit před škůdci a mačetami odsekávat bujnou vegetaci.
Země produkující světovou kávu špičkové kvality ji ale zároveň z velké části vyváží do světa. To nejlepší z místní produkce míří do Evropy nebo Spojených států, zatímco běžní Kolumbijci doma pijí nápoje úplně jiné kategorie. Část spotřeby dokonce Kolumbie dováží, například z Brazílie.
Místní lidé si na ulicích nejčastěji dopřávají tradiční černou kávu zvanou tinto, často poctivě oslazenou cukrem a podávanou v malém plastovém kelímku. „Pro mě to byl obrovský šok, v dobrém slova smyslu,“ vzpomíná Eva Cichá na pouliční kávovou kulturu. Člověka s termoskou potkáte na každém rohu a kávu koupíte za pár korun. Zatímco v moderních velkoměstech sice vznikají stylové pražírny kávy typu specialty coffee, pravá tvář každodenní Kolumbie se ukazuje právě na ulici u stánku s oslazeným tintem.
Pokud si chceme doma navodit atmosféru jihoamerických plantáží, měli bychom podle místních zvyků, které Eva Cichá přibližuje, změnit pár zaběhnutých rutin. V prvé řadě je na čase přestat kávu utápět v sirupech, kupě šlehačky nebo litrech mléka. Kolumbijská klasika je prostá – jde o čistou filtrovanou kávu, maximálně jemně oslazenou panelou.
Osobní doporučení Evy Ciché zní jasně: zkuste ochutnat kvalitní výběrovou kávu z Kolumbie úplně bez cukru a mléka. Teprve tehdy člověk ucítí tu pravou harmonii bez nepříjemné hořkosti, s přirozenou linkou ovoce, čokolády, karamelu nebo jemných květinových tónů.
Jakmile si člověk uvědomí, kolik lidského potu, odříkání a poctivé ruční práce stojí za jedním zrnkem v našem šálku, začne si ranní kávu vychutnávat úplně jinak.
Zdroje: Autorský text, cestovatelka Eva Cichá pro Kupi.cz