Několik krabic s výkresy a výrobky dětí ze školky i školy deset let nazpět, skříň plná oblečení, které už jsme dávno neměli na sobě, omšelý porcelán. Spousta drobností, k nimž nás váže neviditelné citové pouto a které ve výsledku v bytě či domě zabírají překvapivě dost místa. Proč může být tak těžké vyhodit věci, které nepotřebujeme a na které stejně narazíme jen tehdy, když se doma snažíme uklidit?
Někdy je neochota vzdát se starých věcí, například spotřebičů nebo sportovního vybavení, které už je pokažené, zastaralé, anebo ho zkrátka nepoužíváme, vedena zejména ekonomickým myšlením. Ještě to někdy opravím. Tohle se může ještě hodit.
Tyhle klasické myšlenky nás mohou provázet, když ve sklepě stojíme nad třicet let starými lyžemi, na kterých jsme stáli naposledy za jiného státního zřízení. Nebo třeba nad odšťavňovačem se strženým závitem, který už roky chceme dát do servisu.
V takovém případě za nechutí odevzdat předmět kontejneru obvykle stojí jistý pocit finanční ztráty. Za danou věc jsme zaplatili, a když ji vyhodíme a budeme ji pak někdy nakrásně potřebovat, budeme za ni muset zaplatit znovu. K tomu se ještě přidává jistý efekt vlastnictví.
Dnes již klasické experimenty známého autora a vědce Daniela Kahnemana například ukázaly, že předmětů, které již považujeme za „naše“, si ceníme výrazně víc než stejných předmětů, pokud nám nepatří. V experimentu dostali lidé například hrnek a měli ho nacenit, pokud by ho měli zase prodat dál. I když měli hrnek jen krátkou dobu, přisuzovali mu cenu vyšší, než jakou by byli ochotní za jeho získání zaplatit lidé, kteří si ho teprve měli pořídit.
Zdá se, že toto obchodní myšlení a nadhodnocování ceny a významu svého majetku je lidem tak trochu vlastní. Efekt, kdy si lidé více cení toho, co je jejich, než toho, co není, je dobře potvrzen i modernějšími výzkumy.
Úspornost a ekonomický vztah k vlastněným předmětům je jedna věc. A snad se proti takovému přístupu dá i rozumně argumentovat. Byty ani sklepy nejsou nafukovací. Na lyže už třicet let nejezdíme. Nový spotřebič dnes možná vyjde levněji než oprava starého. Jakmile ale do hry vstoupí faktor citové hodnoty, pravidla se zcela mění. Vyhodit daný předmět pak může být opravdu těžké…
„Bývá to proto, že s daným předmětem máme spojené různé emoce, vzpomínky, přání nebo nostalgie. Připomínají nám jak hezké situace z minulosti, tak ty méně příjemné. Když se pak rozhodujeme, zda předmět vyhodíme, čelíme všemu tomuto. Raním někoho? Vzpomenu si ještě? Co když se na to přijde?“ vysvětluje pro Kupi Marcela Janská, profesionální organizátorka domova a průvodkyně laskavým minimalismem. „Proto to odkládáme, abychom této nabalené ‚kouli‘ myšlenek nemuseli čelit.“
Vyhodit obrázek nebo zvířátko z kaštanů, které dítě vyrobilo ve školce, může být docela bolestivé. Mísit se v nás mohou pocity viny se vzpomínkami na časy, které se už nemohou vrátit. Zbavit se předmětu pak může působit jako zrada a přestřižení nitek, které nás ještě poutají k minulosti.
„Věřím, že nám pomůže laskavý přístup k sobě,“ doporučuje v takové situaci Marcela Janská. „Nikoliv tlak ‚musím to vyhodit, racionálně to nejde obhájit‘. V kurzech a na konzultacích s klienty toto řeším často. Připusťme, že některé věci bude těžké vyhodit. To ale rozhodně nejsou všechny věci.“
Validovat emoce a citový vztah k předmětu je tedy na místě. Na druhou stranu nejde o potvrzení, že je nutné či správné nechat si opravdu každou věc, ke které nás poutá nějaká ta vzpomínka. Nemusíme se rozhodně hned zbavovat těch nejcennějších památek. Určitě ale najdeme i spoustu věcí, od kterých už se odpojit dokážeme.
„Začněme těmi snazšími. Těmi, co už vyhodit dokážeme. Sami si zažijeme, jak se nám ulevilo, jaká tíha zmizela. Nezmizely naše vzpomínky na hezké chvíle z dětství. Ty si totiž můžeme vybavit při pohledu na několik milých předmětů, které si vybereme,“ říká Marcela Janská. „Nemusíme kvůli tomu skladovat pět krabic na půdě a s výčitkami je stále obcházet.“
Pokud jde o vzpomínky a upomínkové předměty, může tedy platit, že méně je více. Citlivým úklidem získáme více životního prostoru, aniž bychom se násilně připravili o vazbu na minulost.
Zdroje: Marcela Janská, profesionální organizátorka domova pro Kupi.cz, EJSP, Journal of Political Economy