Letní údržba zahrady vyžaduje litry vláhy, jenže srážky jsou nepravidelné a kohoutková voda zbytečně drahá. Přesto se na spoustě českých zahrad odehrává stejný scénář, v němž drahocenná dešťovka ze střechy mizí bez užitku v kanalizaci nebo na hranici pozemku, zatímco trávník opodál skomírá žízní. Proč je dešťová voda pro půdu požehnáním a jak se vyhnout nejčastějším chybám při jejím sběru? Vlastní zkušenosti a užitečné tipy na hospodaření s dešťovkou s námi sdílel zahradní architekt Ferdinand Leffler.
Mít v sezóně dostatek vody na zálivku je pro většinu pěstitelů výzva číslo jedna. Přesto na mnoha pozemcích chybí i ten nejobyčejnější systém na její sběr. Cesta k soběstačné zahradě přitom nezačíná hloubením studny ani nákupem drahých hnojiv.
„Přiznám se, že za největší chybu nepovažuji špatný sud ani nedokonale vyřešený okap. Největší chybou je, že lidé dešťovou vodu často nezachytávají vůbec. V době, kdy bojujeme se suchem, je to podle mě obrovská škoda,“ říká zahradní architekt Ferdinand Leffler.
Ideálním řešením jsou podzemní retenční nádrže. „Voda je v nich chráněná před sluncem, nepřehřívá se, nekazí se a máte ji k dispozici přesně ve chvíli, kdy ji zahrada nejvíc potřebuje,“ vysvětluje Leffler. Jedná se však o poměrně velkou investici a ne každý si ji může dovolit.
To ale neznamená, že nemá smysl sbírat vodu jinak. „Můj tatínek má kolem domu několik obyčejných sudů, které jsou mezi sebou propojené. Když zaprší, voda postupně přetéká z jednoho do druhého a funguje mu to už řadu let. Není to technicky dokonalé řešení, ale zachytí obrovské množství vody, která by jinak bez užitku odtekla,“ sdílí Leffler svou rodinnou zkušenost s tím, že selský rozum má na zahradě často větší váhu než drahé technologie.
Velikost sudů či nádrží Leffler radí přizpůsobit tomu, kolik vody dokáže krytina při prudším dešti svést, aby nádoba hned nepřetekla. U nadzemních sudů se hodí používat přiléhavá víka a síta v okapovém svodu, která zadrží listí a zabrání líhnutí komárů. A pokud navíc necháte dešťovku odstát, získáte pro rostliny skutečně životodárný elixír. Ta totiž neobsahuje chlor a rostlinám na rozdíl od studniční vody nezpůsobuje teplotní šok.
„Zachytávejte dešťovou vodu, jak jen můžete, ať už do podzemní nádrže, nebo do obyčejného sudu. Spočítejte si, kolik vody dokáže vaše střecha při dešti poskytnout, a podle toho zvolte velikost zásobníku,“ důrazně doporučuje zahradní architekt.
Když k tomu přidáte ještě ponorné čerpadlo s tlakovým spínačem a zavedete užitkovou vodu zpátky do domu na splachování toalet nebo pro pračku, ušetříte významnou část celkové spotřeby pitné vody. Schválně – všimli jste si někdy, že je prádlo po uschnutí tvrdé jako smirkový papír? Mohou za to minerální usazeniny. Dešťovka je z textilu vypláchne, takže ručníky zůstanou měkké i bez syntetické aviváže.
Jak moc je zachycená dešťovka cenná, zjistíme obvykle nejlépe až ve chvíli, kdy o ni přijdeme. Teprve suchá, drolící se hlína ukáže, proč má v létě každá kapka cenu zlata. „Sám to dobře znám z hájenky Baldýnky, která stojí na písčitých půdách. Tam jsme se velmi rychle naučili, že voda je to nejcennější, co na zahradě máme. A právě proto říkám, že nejlepší nádrž není ta nejdražší. Nejlepší je ta, kterou skutečně máte a používáte,“ pokračuje.
Leffler nám tím připomíná, že na začátku hospodaření s vodou nemusí stát velký projektový plán. Bohatě stačí prosté rozhodnutí nenechat další dešťovou přeháňku odtéct do kanálu a místo toho postavit pod okap první sud. „Každá zachycená kapka se v létě počítá,“ uzavírá.
Zdroj: zahradní architekt Ferdinand Leffler pro Kupi.cz