Ve světě nejdražších vín mu říkali Dr. Conti a milionáři mu věřili. Rudy Kurniawan pořádal luxusní degustace, prodával vzácné ročníky a působil jako znalec, kterému nikdo nemůže nic vysvětlovat. Ve svém domě ale míchal levnější vína, plnil je do starých lahví a vydělával na padělcích miliony dolarů.
Láhev vína za několik stovek korun si většina lidí koupí k večeři nebo jako dárek. Ve světě sběratelů se ale některé ročníky prodávají za desetitisíce i statisíce dolarů. Rozhoduje každý detail: Etiketa, korek, původ láhve i to, zda dané vinařství vůbec mohlo konkrétní víno v uvedeném roce vyrobit.
A právě na tom postavil svůj podvod Rudy Kurniawan.
Americký soud ho v roce 2013 uznal vinným z podvodu s padělanými vzácnými víny a z úvěrového podvodu. O rok později dostal deset let vězení.
Kurniawan se ve světě drahých vín objevil na začátku tisíciletí. Rychle začal utrácet obrovské částky za vzácná francouzská vína, zejména z Burgundska.
Přezdívku Dr. Conti získal podle prestižního vinařství Domaine de la Romanée-Conti. Pořádal velké degustace, znal se s významnými sběrateli a prodával lahve, které měly pocházet od slavných vinařství Domaine Ponsot, Domaine de la Romanée-Conti nebo Domaine Georges Roumier.
V roce 2006 vynesly dvě aukce jeho sbírky přes 35 milionů dolarů. Pro kupce nebyl jen prodejcem, ale člověkem ze stejného uzavřeného světa. A právě důvěra v jeho jméno byla pro podvod zásadní.
Zlom přišel v roce 2008 při aukci v New Yorku. Kurniawan nabízel desítky lahví údajně pocházejících z burgundského vinařství Domaine Ponsot.
Jeho majitel Laurent Ponsot si v katalogu všiml, že mezi nimi jsou láhve vína Clos Saint-Denis z ročníků 1945, 1949 nebo 1966. Domaine Ponsot ale toto víno začalo vyrábět až v roce 1982.
Ponsot proto osobně přiletěl do New Yorku. Aukční dům nakonec problematické lahve stáhl. Popis toho, jak jeden neexistující ročník odstartoval celé pátrání, přinesl The New Yorker.
FBI Kurniawana zatkla v roce 2012 v jeho domě v kalifornské Arcadii. Vyšetřovatelé tam našli staré lahve, korky, vosk, tisíce etiket a další materiál k výrobě padělků.
Podvod fungoval jednoduše, i když jeho provedení vyžadovalo mimořádnou znalost trhu: Kurniawan míchal levnější vína, plnil je do pravých starých lahví a opatřoval padělanými etiketami. Pak je prodával přímo sběratelům nebo prostřednictvím aukcí jako vzácné historické ročníky.
Podle FBI prodal padělaná vína přibližně za 30 milionů dolarů. Značnou část lidí přitom neoklamal špatnou etiketou, ale vlastním společenským postavením. Byl současně výrobcem padělků, jejich prodejcem i důvěryhodnou tváří celého obchodu.
Porota na Manhattanu uznala Kurniawana vinným v prosinci 2013. Soud řešil nejen falešné lahve, ale i úvěr ve výši 3 milionů dolarů, který získal na základě nepravdivých údajů o své finanční situaci.
V srpnu 2014 dostal desetiletý trest vězení. Vedle toho měl propadnout majetek v hodnotě 20 milionů dolarů a obětem zaplatit přes 28,4 milionu dolarů. Rozsudek i sankce zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti USA.
Příběh se dočkal i dokumentu Sour Grapes z roku 2016. Jeho hlavní ponaučení ale zůstává prosté: U archivních vín a nákupů za vysoké částky nestačí slavné jméno na etiketě ani důvěra v prodávajícího. Rozhodující je ověřitelný původ láhve.
Zdroje: FBI – vyšetřování a padělatelská dílna, Ministerstvo spravedlnosti USA – odsouzení, Ministerstvo spravedlnosti USA – trest a náhrada škody, The New Yorker – odhalení neexistujících ročníků