Večer se rozhodujeme mezi rychlou sprchou a horkou vanou. Jedno je praktické, druhé uklidňující. Jenže co je z hlediska hygieny skutečně lepší? A má smysl se před koupelí nebo po ní ještě oplachovat? Odpověď není černobílá – rozhodují detaily.
Většina dostupných zdrojů konstatuje, že sprcha je efektivnější v odstraňování nečistot, protože voda průběžně odtéká pryč, a nečistoty se tak nedrží ve vodní lázni. To je běžné v porovnání mezi sprchou a koupelí ve vaně.
Například v článku na serveru IFLScience vědci poukazují, že sprchování má technickou výhodu: voda, která stéká po těle, bere s sebou pot, maz a odumřelé kožní buňky, zatímco u koupele ve vaně se člověk „ponoří“ do vody, která tyto nečistoty obsahuje.
Současně odborné články o hygieně uvádějí, že obě metody mohou odstranit nečistoty, pokud je voda čistá a používají se mýdla běžnými pravidly. Ale u dlouhé koupelové lázně část nečistot zůstává stále v kontaktu s tělem.
Dermatologie dnes stále více upozorňuje, že příliš časté nebo agresivní mytí může narušit přirozenou ochrannou vrstvu pokožky. Horká voda, příliš časté škrábání nebo použití silně parfémovaných mýdel může odstranit ochranné lipidy a narušit mikrobiom kůže – tedy prospěšné bakterie, které přirozeně chrání pokožku.
To znamená:
Z hlediska běžné hygieny sprcha i vana za normálních podmínek výrazně nezvýší riziko infekcí. Nicméně odborníci uvádějí:
Dermatologové zároveň upozorňují, že intenzivní tření houbičkami nebo žínkami během sprchy či koupele může pokožku podráždit, což zvýší riziko zánětů – proto doporučují mytí rukou a jemných oblastí spíše ručně bez silného drhnutí.
Krátká odpověď: někdy ano.
Pokud přijdete zpocení z práce, z běhání nebo z celého dne ve městě, krátké opláchnutí před napuštěním vany je logické. Sníží množství nečistot, které by jinak zůstaly ve vodě.
Naopak pokud je vana součástí běžného večerního rituálu a nejste výrazně znečištění, není sprcha před ní nutností.
Pokud používáte pěny, soli nebo oleje, lehké opláchnutí může být rozumné – zejména u citlivé pokožky. Zbytky kosmetiky mohou dráždit nebo vysušovat.
Pokud se podíváme na čísla z praxe, sprchování i koupel mají výrazně odlišnou spotřebu vody:
„Tyto rozdíly se promítají i do nákladů na vodu a energii: více ohřáté vody znamená vyšší účet za energie, což je důležité v době rostoucích cen vodného a tepla,“ upozorňuje pro redakci Jan Potměšil, cenový rozpočtář z koupelnového studia v Brně.
Co je důležité si uvědomit: hygiena není jen způsob, ale i frekvence a způsob provedení. Robert H. Shmerling, MD, vedoucí redaktor pro Harvard Health Publishing, ve svém odborném článku píše: „Pro většinu lidí stačí sprchování 2–3× týdně s důrazem na oblasti se silným pocením (paže, genitálie, nohy) a pravidelným mytím rukou.“
Přehnané mytí tedy není automaticky „lepší“. Důležité je pravidelné, ale šetrné a dobře provedené mytí.
Redakce oslovila návštěvníky jednoho z pražských nákupních center.
Je vidět, že v rozhodování hraje roli víc než jen otázka čistoty.
Z čistě technického pohledu má sprcha výhodu. Tekoucí voda odnáší nečistoty pryč. Vana není nehygienická. Jen nefunguje na principu průběžného odplavování. Pokud je cílem maximální mechanické odstranění potu a mazu, sprcha vychází lépe.
Pokud je cílem regenerace a psychická pohoda, vana má své místo – ideálně s rozumnou délkou a případným krátkým opláchnutím před nebo po ní podle situace.
Hygiena není soutěž mezi kohoutkem a vanovou baterií. Je to otázka kontextu, míry a zdravého rozumu.
Zdroje: Kupi.cz, IFLScience, National Geographic, Harvard Health Publishing, Healthline