Když se byt v létě rozpálí na nesnesitelnou teplotu, na sociálních sítích se rychle začnou šířit domácí triky, které mají nahradit klimatizaci. Jedním z nich je alobal nalepený na okno lesklou stranou ven. Stačí prý postříkat sklo vodou z rozprašovače, přilepit kuchyňskou fólii a slunce se odrazí pryč. Jenže tak jednoduché to není. Alobal může skutečně část slunečních paprsků odrazit, ale při špatném použití může být problémem pro sklo, sousedy i bezpečnost v bytě.
Princip dává smysl. Čím méně slunce projde přes sklo do místnosti, tím méně se interiér přehřívá. Proto v létě pomáhají venkovní žaluzie, rolety, markýzy nebo světlé clony. V horku se doporučuje stínit hlavně jižní a západní okna a vnější stínění je obecně lepší instalovat, kdykoliv je to možné.
Kuchyňský alobal tedy může fungovat jako nouzová reflexní clona. Největší efekt má ve chvíli, kdy zastaví sluneční paprsky ještě před tím, než se dostanou přes sklo do bytu. Jinými slovy: zvenku bude účinnější než zevnitř. Pokud slunce projde oknem dovnitř a teprve pak narazí na alobal, část tepla už v místnosti zůstává.
„Alobal může krátkodobě snížit přehřívání okna, protože část záření odrazí. Není to ale plnohodnotné stínění. Venkovní žaluzie, rolety, markýza nebo světlá clona před oknem budou bezpečnější a účinnější řešení,“ vysvětluje pro Kupi Jan Bovák, specialista na stínicí techniku a tepelnou ochranu budov.
Voda z rozprašovače pomáhá hlavně tomu, aby se alobal na sklo dočasně přichytil bez lepidla. Nejde o zázračný chladicí mechanismus. Jakmile voda vyschne, fólie se může začít odlepovat, krčit nebo padat. A právě pomačkaný alobal může dělat ještě výraznější odlesky než rovná plocha.
Z praktického hlediska je problém i v tom, že kuchyňský alobal není určený na okna. Snadno se trhá, špatně drží ve větru, může zašpinit rám nebo parapet, na které se nalepí, a může jít pak špatně odstranit.
Není pravda, že každé okno s alobalem automaticky praskne. Zároveň ale nejde o úplně vymyšlené strašení. Tepelné pnutí vzniká tehdy, když se jedna část skleněné tabule zahřeje víc než sousední část. Pokud je rozdíl příliš velký, sklo může prasknout. Riziko ovlivňuje mimo jiné typ skla, jeho tloušťka, stav hran, velikost tabule i zastínění.
Rizikovější je hlavně situace, kdy lidé zakryjí jen část okna. Jedna část skla je pak ve stínu a druhá se dál rozpaluje na slunci. Problém může nastat i u starších oken, poškozených hran skla, velkých tabulí, dvojskel a trojskel nebo tam, kde se mezi sklem a fólií hromadí teplo.
„Největší chyba je nalepit alobal jen na polovinu tabule nebo ho dát zevnitř těsně na sklo. U některých typů zasklení tím může vzniknout nerovnoměrné zahřívání. Neznamená to, že sklo praskne hned, ale riziko tepelného pnutí se tím zvyšuje,“ říká specialista.
Na sociálních sítích se často řeší hlavně teplota v bytě, ale méně už to, co alobal udělá venku. Lesklá plocha může odrážet slunce do protějšího domu, na balkon, zahradu nebo do oken sousedů. Nemusí jít jen o drobné nepohodlí. Pokud ostrý odlesk někomu několik hodin denně svítí do obýváku nebo ložnice, může z toho být sousedský spor.
V českém občanském zákoníku se řeší takzvané imise, tedy obtěžování sousedů například kouřem, hlukem, prachem, pachy, vodou, stínem nebo světlem. Vlastník se má zdržet všeho, co by souseda obtěžovalo nad míru přiměřenou místním poměrům.
Jednoduše řečeno: když si alobalem pomůžete doma, ale sousedovi tím celé odpoledne posíláte ostré světlo do bytu, není to ideální řešení.
Plochý alobal na okně není totéž jako lupa nebo kosmetické zrcátko. Pravděpodobnost, že by rovná vrstva kuchyňské fólie sama o sobě něco zapálila, je nízká. Přesto není dobré reflexní plochy na přímém slunci úplně podceňovat.
Hasiči opakovaně upozorňují, že zrcátka, skleněné koule, těžítka nebo jiné optické předměty u okna mohou soustředit sluneční paprsky a zapálit hořlavé materiály.
U alobalu tedy není potřeba šířit paniku. Do článku ale patří praktické varování: nenechávat u okna zrcátka, skleněné vázy, koule, lupy nebo jiné předměty, které mohou paprsky soustředit na závěs, papír, čalounění nebo dřevěný nábytek.
Pokud chcete byt ochladit bez klimatizace, funguje hlavně prevence. Nejúčinnější je zabránit slunci, aby se vůbec dostalo na sklo. Pomoci může venkovní žaluzie, roleta, markýza, světlá látková clona, stínicí síť na balkoně nebo speciální protisluneční fólie určená na okna.
Vnitřní závěsy, rolety a žaluzie také pomohou, ale obvykle méně než venkovní stínění. Odborníci uvádí, že dobře instalované buněčné rolety mohou v letní sezoně snížit nežádoucí solární tepelné zisky oknem až o 60 %.
„Když už chce někdo nouzově stínit okno svépomocí, doporučil bych spíš světlou clonu s odstupem před sklem než lepení alobalu přímo na tabuli. Důležité je, aby materiál držel bezpečně, neodlétl ve větru a neoslňoval okolí,“ dodává odborník.
Nejlepší efekt má kombinace několika jednoduchých kroků. Ráno zavřete okna a zatáhněte stínění na straně, kam svítí slunce. Přes den nevětrejte, pokud je venku tepleji než uvnitř. Větrat se vyplatí hlavně večer, v noci a brzy ráno. Přes den také vypněte spotřebiče, které zbytečně sálají teplo, například herní počítač, troubu nebo sušičku.
Ventilátor sice byt sám neochladí, ale může pomoci rozhýbat vzduch. Když je venku večer chladněji, dá se postavit k otevřenému oknu nebo balkonovým dveřím tak, aby vytlačoval horký vzduch z místnosti ven. Pokud máte klimatizaci jen v jedné místnosti, může ventilátor naopak poslat chladnější vzduch dál do bytu.
Alobal na okně může jako nouzový letní trik částečně fungovat. Největší smysl má zvenku a na okně, do kterého se opírá přímé slunce. Není to ale bezchybný ani ideální způsob stínění. Může dělat silné odlesky, špatně držet, vypadat nevzhledně a při nevhodném použití zvýšit riziko tepelného pnutí skla.
Pokud už ho někdo použije, měl by myslet na tři věci: nezakrývat jen část tabule, neoslňovat sousedy a nedávat reflexní ani skleněné předměty k oknu tak, aby mohly soustředit slunce na hořlavé materiály. Bezpečnější a dlouhodobě lepší řešení je venkovní stínění, světlá clona, markýza nebo fólie určená přímo na okna.
Zdroje: Kupi.cz