Vytáhli jste čerstvě vyprané prádlo z bubnu a místo vůně horské louky, kterou slibuje obal pracího gelu, vás do nosu udeří zatuchlina? Co je příčinou tohoto problému a jak ho nejlépe vyřešit?
Spousta lidí se v této situaci zachová na jednu stranu sice poměrně logicky, na stranu druhou však kontraproduktivně. Usoudí totiž, že když prádlo zapáchá, je potřeba přidat o něco víc aviváže a pracího gelu. To je však paradoxně cesta k ještě většímu zápachu i ke zničení pračky.
Aviváž v podstatě funguje jako kondicionér na vlasy. Obalí vlákno textilie jemným filmem, aby bylo měkké na dotek. A ačkoliv na oblečení je tento efekt příjemný, o něco méně je příjemný pro samotnou pračku. Moderní ekologické programy perou při nízkých teplotách (30–40 °C), které nedokážou zbytky aviváže spolehlivě rozpustit a vypláchnout.
Takto nerozpuštěné prací prostředky se následně usazují v záhybech gumového těsnění, na vnější straně bubnu a v odtokových hadicích. Postupem času se zde vytvoří nepříjemný lepkavý šedý sliz. Ten je ideálním prostředím pro plísně a bakterie. Když pak perete další várku, voda protéká touto „živou kulturou“ a přenáší zápach přímo do vláken vašeho „čistého“ prádla.
Na vině však není jen aviváž, ale i nesprávné dávkování samotných pracích prostředků. K tomuto nešvaru se vyjádřil servisní technik praček Tomáš Nejedlý, který se s následky nadměrné péče setkává denně.
„Lidé mají pocit, že čím více gelu nebo prášku dají, tím bude prádlo čistší. Opak je pravdou,“ vysvětluje Nejedlý pro Kupi. „Nadměrné množství gelu se v nízkých teplotách nerozpustí. V pračce se pak tvoří nánosy, které připomínají ztuhlý tuk. Ten postupně ucpává tlakové komory a ničí ložiska bubnu. Navíc zbytky chemie zůstávají v prádle, což může dráždit pokožku. Pokud vidíte po praní na skle dvířek nebo v šuplíku zbytky pěny či sliz, dáváte prostředku příliš mnoho.“
Podle Nejedlého je klíčové sledovat tvrdost vody a plnost bubnu. Většina moderních gelů je vysoce koncentrovaná a pro běžně zašpiněné prádlo stačí polovina dávky, než kterou doporučují výrobci na obalech.
Pokud už vaše pračka zapáchá, pouhé vyvětrání nepomůže. Musíte najít zdroj zápachu a zlikvidovat ho.
Prvním krokem je manuální odstranění nečistot. Vyjměte šuplík na prášek (často bývá plný černé plísně zezadu) a důkladně ho vydrhněte octovou vodou. Stejně tak vyčistěte odtokový filtr v dolní části pračky, kde se zachytávají nitě, vlasy a mince.
Jednou za měsíc pusťte pračku naprázdno na program s vysokou teplotou. Do bubnu můžete nalít litr klasického bílého octa nebo nasypat balení kyseliny citronové. Vysoká teplota v kombinaci s kyselou složkou spolehlivě rozpustí tukové nánosy a zahubí bakterie.
Gumová manžeta kolem dvířek je nejčastějším místem, kde se drží voda a nečistoty. Po každém praní ji otřete suchým hadrem a nechte dvířka pračky otevřená dokořán, aby vnitřek mohl proschnout.
Aby se zápach nevrátil, je potřeba změnit rutinu. Předně omezte používání aviváže na minimum, nebo ji nahraďte trochou octa s pár kapkami esenciálního oleje. Ocet prádlo změkčí, vydezinfikuje pračku a jeho pach po uschnutí zcela vyprchá.
Dále střídejte prací gely s klasickým práškem. Prášky (zejména ty na bílé prádlo) obsahují bělicí složky na bázi kyslíku, které přirozeně potlačují růst plísní. Gely jsou sice pohodlné, ale jsou to právě ony, které v kombinaci s nízkými teplotami nejvíce přispívají k tvorbě slizu.
Pamatujte, že pračka je stroj, který ke své funkci potřebuje údržbu stejně jako auto. Pokud jí dopřejete jednou za čas horkou lázeň a přestanete ji „dusit“ nadbytkem chemie, odmění se vám voňavým prádlem a dlouhou životností bez drahých oprav.
Zdroje: Kupi.cz, servisní technik Tomáš Nejedlý pro Kupi.cz