Ještě před pár lety jsme se rozhodovali, jestli pořídit „klasickou“ televizi, nebo si raději připlatit za „tu chytrou“. Dnes (v roce 2025) už jsou smart TV naprostým standardem a spousta vlastností a funkcí vyšších modelů pronikla do zlaté střední třídy. Co by vaše TV měla každopádně umět?
Úhlopříčka a rozlišení obrazu jdou ruku v ruce. U malé televize do pokojíčku, například s diagonálou 32" (81 cm), si stále vystačíte s Full HD rozlišením (1920 × 1080 pixelů), ale pokud vybíráte hlavní rodinnou televizi do obýváku, chce to něco lepšího.
Jako ideální velikost se jeví 43 až 55", tedy 109 až 140 cm. Takovou televizi umístíte na televizní stolek nebo na stěnu a gauč by měl být ve vzdálenosti 2 až 3 metry. U menší televize byste měli sedět blíže, abyste si vychutnali všechny detaily filmů nebo sportovních přenosů, u větší naopak dál, abyste svým zorným polem „usledovali“ celou plochu televize. Častou chybou jsou příliš velké televize, například 65", a gauč vzdálený pouze 2 metry – pak člověk hýbe nejen očima, ale i hlavou.
V roce 2025 se vyplatí investovat do rozlišení 4K, tedy 3840 × 2160 pixelů, což je rozlišení současnosti i budoucnosti. Díky němu dostanete mnohem jemnější obraz než u dřívějšího standardu Full HD. Například streamovací služby Netflix, Disney+ nebo MAX nabízejí svou tvorbu ve 4K a k tomuto rozlišení směřuje v blízké budoucnosti i klasické televizní vysílání. Rozlišení 8K reálně nemá v běžné rodině využití, tak jemný obraz oko nerozliší od 4K.
Kromě úhlopříčky a rozlišení byste se měli zaměřit na několik nejdůležitějších parametrů. Samozřejmě každý uživatel bude mít jiné preference, ale bavíme se o výběru rodinné televize střední třídy, která by měla pár let sloužit všem členům rodiny. Solidní televizi střední třídy od ověřené značky koupíte za 8 až 16 tisíc korun. OLED technologie startuje na 20 000 Kč.
V současné době všechny moderní televize využívají jednu ze dvou zobrazovacích technologií – LCD s LED podsvícením nebo OLED. Z pohledu běžného uživatele je jedno, kterou zvolíte, i když pokročilejší (a také dražší) je OLED technologie.
Jde o to, že LCD LED televize využívají podsvícení, přes které je umístěna vrstva tekutých krystalů. Tyto krystaly regulují propustnost světla a tím ovlivňují jas a barvy obrazu. Nevýhodou je, že i při zobrazování černé barvy určité množství světla stále proniká, což znamená, že černá není absolutní, ale spíše tmavě šedá nebo nafialovělá. Výrobci tento problém částečně řeší tzv. lokálním stmíváním, kdy se části obrazu, kde má být černá, zeslabují nebo vypínají.
OLED televize naproti tomu nepoužívají podsvícení, protože každý pixel je samostatná organická dioda, která se může rozsvítit nebo zhasnout. Díky tomu OLED televize dosahují dokonalé černé a vysokého kontrastu, což zlepšuje kvalitu obrazu. Nevýhodou je vyšší cena a teoretické riziko vypalování pixelů, které však moderní technologie minimalizují natolik, že k němu v praxi nedochází.
Ačkoliv nechceme být a priori nefér k méně rozšířeným výrobcům nebo vyloženým nováčkům na trhu, musíme konstatovat, že kvalita některých zobrazovacích panelů (byť jsou technicky LCD LED nebo OLED) je diskutabilní. Některé televize jsou papírově nadupané, ale jejich obraz je ve srovnání s ověřenými značkami tristní. Doporučujeme navštívit osobně elektroprodejnu, kde rozdíl v obraze (i zvuku) pocítíte naživo.
O řadě parametrů je tak trochu zbytečné mluvit. Každá nová televize má digitální tuner a staré televize se set-top-boxem už z domácností mizí. Dalo by se řešit HDR, Dolby Vision, Dolby Atmos a další technologie zlepšující obraz a zvuk, ale tyto parametry nejsou pro běžného uživatele střední třídy zásadní. A pokud ano, načte si o tom víc sám.
Za připomenutí ovšem stojí fakt, že současnou moderní televizi dělají především aplikace. Jakmile se stanete vlastníky moderní chytré televize s dostatečným výkonem, můžete si do ní nainstalovat prakticky cokoliv. Streamovací aplikace jako Netflix, MAX nebo Disney+ vám za poplatek nabídnou tisíce filmů a seriálů. Domácí tvorbu najdete na OnePlay (dříve VOYO) nebo Prima+ i na iVysílání ČT. Další televizní stanice a sportovní přenosy nabídne Skylink, opět OnePlay (se začleněnou O2 TV) nebo Lepší.TV.
Samozřejmostí jsou aplikace jako YouTube, internetový prohlížeč, aplikace pro zobrazování fotek a videí (např. VLC player) nebo základní hry.
Na závěr připomeňme, že zážitek z používání televize výrazně ovlivňuje také její svižnost. Nešvarem levných modelů od méně rozšířených značek je to, že například po zapnutí dlouho „startují“. Televize je jakoby zamrzlá a až třeba po minutě začne normálně reagovat na pokyny ovladače. Stává se to i u starších modelů od renomovaných značek, které časem přestaly výkonově stačit. S množstvím aplikací spuštěných na pozadí se to jen zhoršuje.
Pokud vám to rozpočet dovoluje, připlaťte si za výkonnější stroj s co nejnovějším rokem výroby, bude déle držet krok s dobou.
Zdroje: Kupi.cz, Nytimes.com, Sansuiworld.com