Blížící se léto pro řadu rodičů znamená velké dilema. Poslat potomek poprvé na pobytový tábor nebo raději ještě rok počkat? Zatímco děti přemýšlí hlavně o nových kamarádech, rodiče mnohdy bojují s vnitřním strachem. Jak poznat že je ten správný čas a jak dítě na odjezd připravit aniž by trpělo steskem? Zkušený organizátor pohybových táborů David Voráč prozradil jaké chyby rodiče při balení dělají a proč je upřímnost v tomto případě tou nejlepší strategií k úspěšnému zvládnutí prvního odloučení.
Časté dilema rodičů zní: Existuje nějaká univerzální věková hranice nebo míra odvahy, kterou by dítě mělo mít? Podle zkušeného táborového vedoucího je realita mnohem prostší. „Za nás je zralost spojená hlavně se schopností se o sebe postarat. To znamená obléknout se, najíst se sám a být samostatný v hygieně,“ říká David Voráč.
A jak je to s tou odvahou? Ta podle něj chybí spíše dospělým. „Hranice odvahy existuje hlavně u rodičů. Děti totiž v realitě zvládnou mnohem více, než si my dospělí myslíme.“
Když už je tábor vybraný, nastává fáze balení. Právě u zavazadel přitom rodiče dělají dvě zásadní chyby, kterým dětem pobyt paradoxně ztěžují. Tou první jsou tajné zásoby jídla.
„Tábory jsou koncipovány tak, aby dítě hlady rozhodně neumřelo. Když má ale plný kufr pochutin a sladkostí, pak v podstatě celý týden přežívá na nich a klasické zdravé jídlo odmítá konzumovat,“ varuje organizátor.
Druhou kapitolou jsou lékárničky. Pokud má dítě předepsanou medikaci od lékaře, je to samozřejmost, kterou si hned při příjezdu přebírá táborový zdravotník. Problémem jsou ale preventivně sbalené léky tzv. pro strýčka Příhodu, zejména ty na tlumení bolesti. Ty do rukou dětí na táboře nepatří – od toho je na místě nepřetržitá zdravotní služba.
Možná vás láká vykreslit tábor v těch nejrůžovějších barvách, abyste ratolest zbavili strachu. Podle Voráče se ale taktika „milosrdné lži“ nevyplácí. Žádná lež totiž ještě nikomu nepomohla.
„Doporučil bych projít si s dítětem program dopředu. Připravte ho na to, že si užije spoustu legrace, pozná nové kamarády a vyzkouší si věci, které ještě nikdy nedělalo. Ale buďte upřímní a klidně přiznejte, že mu občas může být i smutno,“ radí.
Pokud přemýšlíte, zda dítěti sbalit telefon, abyste byli v neustálém kontaktu, táboroví vedoucí mají jasno: Vůbec ho nedávat. Neustálé telefonování domů totiž stýskání jen prohlubuje a narušuje program.
Pomůže sourozenec nebo kamarád?
Někdy rodiče posílají děti ve dvojici, aby si vzájemně dodaly odvahu. Podle organizátora to ale není automatická výhra a záleží na povaze. „Někdy kamarád pomůže překonat ostych z nového prostředí, jindy ale dítěti brání ve vytváření nových vztahů. A starší sourozenci? Ti bývají občas upřímně tzv. zpruzení z toho, že s nimi mladší brácha nebo ségra potřebuje neustále něco řešit,“ popisuje Voráč táborovou realitu.
Rodiče mají často tendenci přibalit dítěti „raději všechno“. U prvního pobytového tábora ale méně někdy znamená víc. Do kufru nepatří volně dostupné léky proti bolesti nebo nachlazení, které by mělo dítě u sebe bez vědomí zdravotníka. Opatrní buďte také s velkým množstvím sladkostí, kvůli kterým pak děti odmítají běžné jídlo a mohou mít i zažívací potíže. Doma je lepší nechat drahou elektroniku, šperky, značkové oblečení i větší hotovost.
Zvážit se vyplatí také mobilní telefon. Pokud ho tábor výslovně nedoporučuje nebo omezuje, respektujte pravidla organizátorů. Neustálý kontakt s domovem může u menších dětí stesk spíš prodloužit než zmírnit. Místo toho dítěti přibalte dopis, pohlednici, oblíbeného plyšáka nebo malou věc, která mu připomene domov, ale nebude narušovat program.
První den a noc na táboře jsou nejnáročnější. V dětské hlavě se toho odehrává strašně moc a emoce létají nahoru a dolů. Dobrý tábor s tím ale umí pracovat hned od první minuty.
„První dny jsme s dětmi intenzivněji. Mají méně osobního volného času, aby neměly prostor propadnout chmurným myšlenkám. Hodně si s nimi povídáme, hrajeme seznamovací hry zaměřené na zapamatování jmen a spolupráci, a když je potřeba, klidně jim přečteme pohádku na dobrou noc,“ vysvětluje David Voráč.
Zároveň dodává, že nálada dětí je úzce spjatá s počasím. Když venku prší a nelze čerpat energii ze sluníčka, mívají děti větší tendence podléhat emocím. V takové dny vedoucí okamžitě tasí z rukávu aktivity, které je spolehlivě rozveselí.
V záplavě letních nabídek je těžké se zorientovat. Jak vybrat ten správný?„Jak se říká, papír snese všechno. Osobně bych se orientoval hlavně podle doporučení lidí, kteří už na daném táboře byli a jezdí tam opakovaně. Skvělým ukazatelem je také počet let, po které tábor úspěšně a pravidelně funguje,“ radí majitel tanečního studia i organizátor letních táborů pro Kupi.
Kvalitní tábor poznáte i podle toho, jak má zajištěné zázemí. Samozřejmostí by měl být zdravotník v režimu 24/7 a hlavní vedoucí, kteří se plně neúčastní výuky nebo programu, ale mají na starosti výhradně bezpečnost a noční služby. Důležitá je také průběžná komunikace uvnitř týmu – každodenní lektorské schůzky, kde sdílí informace o náladě dětí a včas se řeší případné problémy.
Pobytové tábory (a ty pohybové nebo taneční obzvlášť) mají pro děti obrovský přínos. Pomáhají jim navazovat nová přátelství, sbírat zážitky a překonávat sama sebe. Rozvíjí nejen mysl, ale i tělo, což každého mladého účastníka posouvá o velký kus vpřed.
A jaká je nejoblíbenější táborová historka muže, kterému pod rukama prošly stovky dětí?
„Troufám si říct, že slzičky má na táboře občas každý – když si vzpomenu na svá dětská léta, nebyl jsem jiný. Ale nejkrásnější happy end, který se opakuje každý rok, je ten, když na konci tábora nikdo nechce odejít domů a děti se rovnou těší na další léto,“ uzavírá Voráč.
Zdroje: Eva Cigánková, majitel tanečního studia Starlight ve Zlíně a organizátor pobytových i příměstských táborů David Voráč, Kupi