Do samoobsluhy chodíme nakupovat už 65 let. Víme, jak dnes vypadá ta úplně první v ČR

Obchody zažily v roce 1955 obrovskou revoluci: V Praze se otevřela první samoobsluha. To, co se nám teď zdá naprosto běžné, byla tehdy naprostá novinka. Jak první samoobslužná prodejna vypadala? A kdy se prodej zboží urychlil pomocí čárových kódů? Vydejte se s námi na výlet do historie. 

Přečtěte si také

Cvičíte doma? Posilujte se správnými pomůckami podle těchto videolekcí a půjde vám to samo

Cvičíte doma? Posilujte se správnými pomůckami podle těchto videolekcí a půjde vám to samo

Publikováno dnes 7 minut čtení

První samoobsluha na světě 

Svět byl o pár desítek let rychlejší než my. Úplně první samoobsluhu otevřeli už v roce 1912 v Kalifornii. Pro nakupování znamenala velký převrat. Zákazníci byli do té doby zvyklí na pultový prodej, nyní se sami mohli procházet mezi regály a zboží si pořádně prohlédnout. O dvacet let později začaly v Americe vznikat velkoplošné samoobsluhy, které můžeme označit za předchůdce supermarketů.

Příchod samoobsluh do Československa 

První samoobsluha byla otevřena 1. 6. 1955, letos by tedy oslavila 65 let. Stála v Praze na Žižkově a v lidech budila velkou zvědavost. Bylo to pro ně něco úplně nového. Aby věděli, jak v obchodě postupovat, byly zde umístěny informační cedule a v novinách otištěna mapka interiéru prodejny. Zboží se během nákupu ukládalo do košíků či vozíků. Na rozdíl od těch, které známe z hypermarketů, byly menší a mělčí. Ani zdaleka se totiž nenakupovalo v tak velkém množství, jako máme ve zvyku teď.  

Archiv hlavního města Prahy (Večerní Praha)

Samoobsluhy urychlily nakupování a prodavačkám značně ulehčily práci. Není divu, že se hned o tři měsíce později otevřela první samoobsluha v Brně. Díky oblíbenosti se pak šířily do dalších a dalších měst.

Dnes se s pultovým prodejem běžných setkáváme jen ve večerkách a obchůdcích na venkově. Jen si představte, jak složité by nakupování bylo, kdyby měly prodavačky po jednom obsluhovat každého zákazníka supermarketu!

Ta úplně první samoobsluha u nás v Praze na Žižkově se otevírala s velkou slávou, psalo se o ní i ve Večerní Praze 1. června 1955, kdy vyšel článek s tímto titulkem: „Prodej s úplnou samoobsluhou: První v republice – Samostatný výběr zboží – Zde nečekáte.“ Dnes v místech, kam chodily nakupovat zejména hospodyně, sídlí „Obchodní dům“ Red s asijským majitelem a zeje prázdnotou. 

Google Maps

Čárový kód přišel až později 

Prodavačky za kasou poslouchají celou směnu nekonečné pípání. V co největší rychlosti načítají další a další zboží, aby stihly v krátkém čase obsloužit velké množství zákazníků. Průběh placení si již skoro nedokážeme představit jinak, čárové kódy přitom nevládnou obchodům dlouho. U nás se plně rozšířily až na přelomu tisíciletí. 

Čárový kód vymyslel ve 40. letech minulého století Američan Norman Joseph Woodland. Patent získal v roce 1952, dlouhou dobu mu to ale bylo celkem k ničemu. Neexistovala totiž potřebná laserová technologie, která by kódy dokázala číst. Do praxe se čárové kódy pozvolna dostávaly až v 70. letech. 

V Československu se na jejich zavádění začalo pracovat v roce 1983, k většímu rozvoji však došlo až v 90. letech. Důvod byl prostý: Obchody neměly potřebné technické vybavení. O opravdovém nástupu čárových kódů se dá mluvit až s koncem 20. století. Dnes si to bez nich nedokážeme představit. Schválně, kolik si vybavíte obchodů, kde se čárové kódy nepoužívají?