Nalezení spokojenosti v životě je hnacím motorem našich životů. Je mnoho oblastí, které stojí za to vyzkoušet, najít či projít. Jedna však stojí za to budovat. Právě ta slaví 15. května svůj den.
Tím tajemstvím je rodina. Na všech úrovních, které si dokážete představit - jak ta současná i tak ta, ze které pocházíme. Naše kořeny pevně drží v rodině původu, a to navzdory našemu souhlasu nebo nesouhlasu s metodami naší výchovy. Je to oblast, která nás má za úkol po celý život vyživovat. Právě rodina původu je zdrojem naší pomyslné energetické síly. Jak rosteme rodina původu nás formuje. Ukazuje nám, jaké hodnoty vyznává a učí nás orientovat se ve světě. Samozřejmě svým specifickým způsobem daným pro ni samotnou.
Pokud si z rodiny původu neseme vzpomínky na bezpečí a láskyplné prostředí, start do života bude významně snazší. A pokud už jsme sami rodiči, snažme se takové prostředí vytvořit i svým dětem. Pokud jsou vzpomínky ne až tolik šťastné, uvědomte si, že rodiče to povětšinou v daných podmínkách uměli právě takto. Zlobit se na minulé situace nám nepomůže, naopak nám ubírá energii. Změnit minulost totiž nemůžeme, ale můžeme změnit náš postoj k ní a nepřenášet staré křivdy dál do budoucnosti.
Je samozřejmostí, že ne všichni členové se shodnou ve všech jednotlivostech. Dokonce i životní směr se někdy může od „představ“ rodičů výrazně lišit. Máme však na výběr, jak se v dané chvíli zachovat. Pochopení nebo alespoň snaha o pochopení toho druhého totiž neznamená nutně souhlas s tím, co dělá. Vyjádření vlastního názoru neútočným způsobem a vytyčení vlastních hranic nabízí možnost se vzájemně dohodnout. Důležitá je právě komunikace.
Abychom rodinnému systému pomohli, měli bychom o své vztahy pečovat. Rodina v současném pojetí značně změnila své role. Ženy mohou chodit do práce, často vydělávají více než muži, mohou regulovat kolik dětí budou mít. Muži tak svou ochranitelskou a zabezpečující roli trošku ztratili, zároveň však získávají možnost se více účastnit na chodu rodiny zevnitř. Trávit více času s dětmi, mít více času i na své koníčky, otevřít se citovějším stránkám své osobnosti. Vztah se nedá naučit, ten se buduje. A nejdůležitějším prvkem je čas, který strávíme spolu. Opravdově, ne myšlenkami u práce a ve stresu, že máme ještě něco na práci.
A zde se obloukem vracíme ke spokojenosti. Právě žití života s vědomím vlastního původu nás neodřezává od životadárné síly rodu. Vědomí, kdo jsem já (získané životními zkušenostmi), a jak to v životě chci pak dává šanci naučit i své potomky najít si plnohodnotné místo na slunci. A to za to stojí, ne?